Poezie – dar, který změnil srdce
Jako dvanáctiletý jsem ještě v Boha nevěřil, ale i tak jsem už tehdy hledal smysl života.
Toužil jsem po poznání, a přestože mě četba nelákala, cesta mě zavedla k Jeseninovi, kde se mé hledání prohloubilo. Když jsem v patnácti letech uvěřil, stal se pro mě svět literatury bránou do světa Božího záměru. Modlil jsem se, abych mohl i skrze své nadšení pro literaturu pomáhat druhým objevovat Boží lásku.
O tři roky později jsem potkal člověka, který ztratil rodinu, trpěl těžkými depresemi a chtěl svůj život ukončit. Aniž bych to zamýšlel, jednoho dne se mu dostala do rukou křesťanská báseň, kterou jsem původně napsal pro jinou osobu. Omylem jsem ji ale poslal právě jemu. Zprávu si přečetl a odpověděl, že mě zná z psychiatrické léčebny a že na slova básně nemůže přestat myslet. Řekl mi, že v ní cítí „nějakou vyšší sílu“ a rád by se o ní dozvěděl více.
Setkali jsme se a já jsem mu vysvětlil, že báseň vypráví o Otci, který trpěl, ale i přesto chtěl být se svými dětmi. Postupně jsme se začali setkávat častěji, až nakonec sám pocítil touhu odevzdat svůj život Kristu.
Dnes vidím, že poezie nejsou jen slova na papíře. Může být mocným nástrojem, který si Bůh používá. I v dnešní době může sloužit jako dar, který má sílu proměnit lidské srdce.
Radim Dubský, BJB „Lavina“ Vysoké Mýto
