Ondřej a Štěpánka Krišicovi: S cizími dětmi sprint, s vlastními maraton
Štěpánka a Ondřej Krišicovi by se jako mnoho jiných mladých párů mohli zaměřit na budování svého rodinného života a kariéry. Přesto se orientují navenek, na druhé lidi – na romské děti, mládež, snoubenecké páry, děti v nouzi. A taky projevují obyčejné přátelství a pohostinnost. Ta je totiž jejich výrazným obdarováním: Setkání s nimi vždy provází pohoda, smích a stůl plný dobrého jídla. A u něj si s námi povídali třeba právě o manželství, pěstounské péči nebo službě mládeži a snoubencům...
Jak jste se dali dohromady? Byla to láska na první pohled?
Ondřej: Asi záleží, jak od koho... (úsměv)
Štěpánka: Vůbec to nebyla láska na první pohled. Seznámili jsme se v mládeži. Byla první mládež po prázdninách, najednou se otevřely dveře, vešel Ondra, kterého do té doby nikdo neznal, a všechny holky vydechly: „Áááách...“ Mě Ondra zaujal, protože byl jiný než ostatní kluci. Měl názor skoro na všechno, dokázal ho říct a nebál se mi odporovat, což mě teda dost rozčilovalo (smích). Já jsem si ale v té době řekla, že se nebudu pořád do někoho zamilovávat a on byl zrovna ten první, u koho jsem se rozhodla to dokázat.
Jak jste tedy dospěli k rozhodnutí, že chcete strávit zbytek života spolu?
Štěpánka: Ondra za mnou jednou přišel a řekl mi, že se za mě už dva roky modlí a že mi chce nabídnout, abychom spolu chodili. To mi znělo strašně nafoukaně. Říka ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
