Na Vánoce se těšíme. Ale co s Velikonocemi?

Už roky si všímám určité nevyváženosti, která mě rok od roku stále více trápí. Na advent a Vánoce se těšíme. Každý ví, kdy advent začíná, i lidé, kteří si o Vánocích příchod Boha na zem nepřipomínají. Příprava na Vánoce je tak radostná! Obzvláště s dětmi, které se tolik těší. Všude září světýlka, abychom ani jediný den nezapomněli, že do naší tmy přišlo a přichází Světlo světa. 

I já doma chystám dětem adventní kalendář. Věším pytlíčky, do kterých schovávám malé betlémské figurky, a těším se, až společně zaplníme celý betlém. Vyrábím voňavé adventní věnce – jeden se svíčkami na stůl a jeden před dveře do chodby. To, že se blíží Vánoce, si připomínám minimálně u každého jídla, při každém příchodu domů. Nám, nám narodil se!

S Velikonocemi si nevím rady. Jak nějak rodinně prožít to očekávání? Jak naznačit, že je něco jinak, že je toto – poměrně dlouhé – období významné? Zvláště kontrast s adventem ve mně vyvolává výčitky svědomí. Pane, jak si to můžeme připomínat – ve shonu všedních dnů, uprostřed šedé zimy, která se ještě zdaleka nechce vzdát svého kralování? 40 pytlíčků se mi chystat nechce. A co bych do nich dala?

Cestou na návštěvu téma otevírám s pětiletým synem. (Tříletá dcera se této diskuse zatím ještě moc neúčastní.) Vysvětluji, že zítra bude Popeleční středa a tím začíná čekání na Velikonoce. „Víš, co si připomínáme o Velikonocích?“ „Že umřel Pán Ježíš,“ dostane se mi besídkovské odpovědi.

Povzbuzena úspěšným začátkem konverzace začnu vysvětlovat předvelikonoční půst. „Půst znamená, že se do Velikonoc vzdáme něčeho, co máme rádi, třeba sladkostí nebo masa,“ vysvětluji. Synek nezaváhá: „Tak já se vzdám zeleniny!“ navrhuje ochotně.  

Nevzdávám se a vysvětluji dál. Přirovnávám postní dobu k adventu. „Jak bychom si to spolu doma mohli připomínat?“ ptám se zvědavě. „Dáme na stůl svíčky,“ navrhne můj předškolák.

Jak jednoduché! To zvládneme. Hned přemýšlím, jak realizovat velikonoční svícen či věnec. Nápad s trnovou korunou po krátké úvaze zamítám. Nechci, aby to na stole vypadalo ponuře. Velikonoce přece mají být radostným svátkem! Chci, abychom se na ně těšili. Stačí, že je ponuro za okny... No jo, ale rozjásané zajíčky, kuřátka a vajíčka tam taky nechci.

Večer hledám inspiraci na Pinterestu a nadšeně si ukládám nápady na věnce s motivem kříže i na to, jak si z přírodnin vyrobit Golgotu se třemi kříži a prázdným hrobem s odvaleným kamenem. Vytahuji plakát a samolepky s biblickými verši, které mám schované už od léta, a z knihovny knížku „Zahrada, opona, kříž“.

Začínám se těšit. I tohle období prožijeme naplno!