Miminka pod tričkem (fejeton)
A byla svatba... Na louce pod majestátným dubiskem se všichni radovali. Tiše děkuji Bohu, že v srdci našich mladých zvítězilo manželství. Nejmenší ze svatebčanů, dvouapůlletý Toník v modrém tričku, károvaných kaťatech a semaforském slamáčku si velký den svých rodičů náramně užíval. Pro jeho přátelskou povahu ho bylo všude plno.
Audio pouze pro předplatitele
Mezi svatebčany se nacházely i dvě nastávající maminky v pokročilém stupni těhotenství. Nevím, co Toníkovi při pohledu na zakulacená břicha táhlo hlavičkou. Možná to, že se paní příliš nadlábly jako vlk v pohádce o Červené karkulce. Přiběhl ke mně a bezelstně položil hlasitý, přímý dotaz: „Babi, babi, ploč mají ty paní tak velké bžicho?“
„Protože tam mají pokojíček, ve kterém bydlí miminko,“ vysvětlovala jsem. „To se vyvíjí, roste, s ním se zvětšuje i ten pokojíček, a tím i maminčino břicho. Až maminka děťátko porodí, už nebude mít velké břicho. Miminko bude bydlet v postýlce a vozit se v kočárku.“
Tonda pozorně poslouchal a kulil na mě čokoládová kukadla. „Aha,“ pokýval chápavě blonďatou hlavičkou.
„Ty jsi měl, Toníčku, u své maminky v bříšku taky takový zvětšovací pokojíček, když jsi ještě nebyl na světě,“ završila jsem spontánní chvilku sexuální a rodinné výchovy.
Očekávala jsem, že teď přijde otázka na tělo: Kde jsem se tam uvnitř maminky vzal? Neměla bych problém povyprávět pohádku, jak se tatínkovo semínko vydalo na vandr, aby se skamarádilo s maminčiným vajíčkem. Tenhle rébus však Toník zatím řešit nepotřeboval. Bezstarostně poskočil a začal šťastně pobíhat sem tam. Vzhůru nataženou otevřenou dlaní při tom máchal s výskokem do vzduchu, jako kdyby chytal motýly. V zavřené pěstičce si poté úlovek opatrně schovával pod tričko a druhou ručkou ho přidržoval na bříšku jako poklad.
Pobaveně jsem jeho pantomimu pozorovala: „Co to provádíš, Tonďousi?“
„Chytám miminka,“ prozradil s úsměvem Toník a ještě chvíli pokračoval v éterickém lovu a shromažďování imaginárních človíčků pod svým již trochu ušmudlaným tričkem. Pak odběhl za psím kamarádem.
Zůstala jsem překvapeně stát. Bylo v tom něco dojemného. Něco až posvátně nebeského. Uvědomila jsem si, že Tondovo napůl taneční počínání vyjadřovalo duchovní podstatu vzniku života. Kdo mu to pošeptal, že děti jsou darem od Hospodina? Že všemu živému dává život Bůh?
