Mateřství je někdy hodně velká oběť
Ve třicáté páté kapitole knihy Genesis čteme smutný příběh. Jákobova milovaná manželka Ráchel umírá při porodu jeho dvanáctého syna. Z našeho pohledu je to něco velmi nezvyklého. Úmrtí matky při porodu je v naší zemi něco velmi výjimečného, stejně jako úmrtí novorozence. Ve starozákonní době bylo úmrtí matky během porodu nebo vysoká úmrtnost malých dětí něčím poměrně častým (a ještě před sto lety i u nás – moje babička při porodu mé tety zemřela).
Přestože žena svým těhotenstvím riskovala mnohem více než dnes, rodilo se dětí v průměru na jednu ženu násobně více než dnes a neplodnost byla považována za zásadní problém. Je i zmiňována jako prokletí. A to neexistovaly sociální dávky, mateřská dovolená, automatické pračky a pampersky.
Mít dítě ve starozákonní době i v době před sto lety byla oběť. Někdy stála i život, určitě stála dost emocí a osobní energie. Dnes už jen výjimečně znamená reálné ohrožení života, a také až na výjimky nemáme problém děti uživit. Žijeme v době, kdy se zdá, že není potřeba mnoho obětovat, abychom mohli žít. Možná se o oběti mluví třeba v souvislosti s vrcholným sportovním výkonem, ale ten je zase poměrně dobře honorován.
Vychovat dítě údajně stojí milion
Může se nám zdát, že mít děti jde bez obětí, a když zjišťujeme, že to nějakou oběť chce, tak se zalekneme. Matky sice při porodech neumírají, ale těhotenství jim obvykle nevylepší postavu a děti nejsou vhodným vkladem pro kariéru a seberealizaci; všude se mluví o úspěšných manažerkách, ale o úspěšných matkách? Přes ekonomickou podporu (v dějinách neobvyklou) děti také příliš nezvýší životní úroveň rodiny. Vychovat dítě údajně stojí milion. Ze své zkušenosti bych řekl, že zvláště u vícečlenné rodiny to tolik není, ale pár set tisíc jsme za každé dítě utratili. A děti nejsou ani zárukou péče na stáří. Místo výměnku jsou tu přece profesionálně vedené domovy seniorů (hned to zní lépe než domov důchodců).
Mít děti znamená přinést oběť. Ekonomickou, časovou, emocionální (vzpomínám, jak jsem spal na zemi vedle postýlky své malé dcery a každou chvíli se budil a poslouchal, zda dýchá – měla laryngitidu). Nevěřte tomu, že to bude jen příjemné, veselé a že dítě je jen hezký doplněk života, s kterým nám pomohou jesle, mateřská školka, kroužky, bohatý sociální systém. Je to oběť. Někdy dokonce hodně velká oběť. Ale stojí za to.
Skutečně cenné věci v životě většinou nejsou bez oběti. Ve srovnání s generacemi našich předků máme život v mnohém pohodlnější. Pokud nechceme, nemusíme pracovat sedmdesát hodin týdně, jako to bývalo běžné na konci 19. století. Máme dokonce dovolenou a placený důchod. Jen těch dětí máme stále méně. Možná se nám nějak zpřeházely hodnoty.
Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je mzda. (Žalm 127,3)
