David Novák: Lepší je nechat líčidla na stole a přijít jen tak

Asi každý by chtěl mít tak dobře vychované děti, jako byl mladík, který se setkal s Ježíšem. V textu čteme, že byl dobře zajištěný, navíc byl zřejmě velmi slušný – alespoň si to o sobě myslel. Dodržoval Desatero, a to dokonce od mládí. Pokud to byla pravda, pak ke svému majetku nepřišel nějakou pochybnou cestou. Představte si, milí rodiče, svoje děti za deset dvacet let, jak v neděli přijíždějí před sborovou budovu, vystupují z krásného landroveru nebo mercedesu, po shromáždění vás zvou na oběd nikoli do místní knajpy, ale do nejlepší restaurace ve městě. Když vidíte jídelní lístek a hlavně ceny a cítíte závrať, tak vás stále dokola napomínají, dívej se na jídlo, ne doprava na cenu. Když čekáte na příchod číšníka, marně si vzpomínáte, jestli vaše děti zlobily, protože jsou jako mládenec z tohoto příběhu – od mládí dodržovaly Desatero, tedy poslouchaly a dělaly, co měly. Krásné pomyšlení. Skoro tak na mě působí bohatý muž.

Tento mladík se doslechne, že se v okolí pohybuje známý rabín, a tak za ním zajde, aby si potvrdil to, co si o sobě stejně myslí – že je dobrý, zbožný a schopný. Slušný a nábožensky založený člověk se ptá, co má dělat, aby získal věčný život a aby poznal Boha. Jenže on od malička slyšel, co má dělat. Má žít zbožný život. Podobně křesťanství vnímají lidé i dnes: Pokud budeš žít slušně a dodržovat Desatero, jsi křesťan. Pokusme se nad tím ale chvíli přemýšlet. Jednalo se o zbožného žida, a proto se nabízí otázka: Skutečně to nevěděl? Představte si, že jste zubař, zásadně si nečistíte zuby, jíte sladké a bolí vás zuby. Po týdnu bolesti zubů už to nemůžete vydržet, a tak jdete za jiným zubařem s otázkou, proč vás bolí zuby? Pochopitelně, že mladík věděl (nebo si myslel, že ví), co má dělat, aby získal věčný život! Od mládí slyšel „Dodržuj příkazy!“, stejně jako zubař poradí „Čisti si zuby!“. Tedy spíše než o otázku se jednalo o potvrzení dokonalosti.

Co je na prvním místě?

Sice je podivné, že by mladík skutečně dodržoval všechna přikázání; zřejmě mu trochu chyběla soudnost, ale možná si to opravdu myslel. Přesto mu Ježíš neřekne, že se mýlí. Vyslechne jeho povídání i otázku a pak mu dá drsnou odpověď: „Jdi a rozdej svůj majetek.“ To zní šíleně, a hlavně zcela mimo realitu. Navíc Ježíš nikde neříká, že majetek a úspěch jsou hříchem, chybou. Mládenci jeho bohatství ani úspěch nevyčítá. Nemá myšlení mnoha lidí, že kdo je bohatý, určitě to někde musel nakrást. Stejně tak chudoba není známkou ctnosti. Pointa je v něčem jiném než v majetku.

Když vidím mladíkovu dokonalost, jednak vím, že já ji nemám, a jednak mi to připomíná otázku, kterou bych rád položil lidem, se kterými se stýkám, kteří jsou dobře zabezpečení a svým způsobem i slušní. Možná by někteří podobnou otázku položili i mně. Někdy bych se zeptal: „Jste skutečně tak dokonalí, jak vypadáte?“ Asi bychom slyšeli něco v tom smyslu, že „ne, že každý má nějakou vadu na kráse“. Mnozí lidé jsou krásní nebo napohled dokonalí proto, že vynakládají spoustu energie na zakrytí svých vad. Jenomže když se podíváte na kohokoli včetně sebe (včetně mě) dostatečně zblízka, zjistíte vady a nedokonalosti, a to nejen na kráse, ale i na charakteru. Mladík vypadal krásně, ale Ježíš šel pod povrch.

Nejde o to, dávat celému okolí najevo, že mám problémy. V každém člověku je něco, s čím zápasí, co si pečlivě skrývá a za co se stydí. A každý člověk někdy více či méně pracuje na tom, aby svoje nedostatky skryl – pokud to aspoň trochu jde. Neskryjeme vyražené přední zuby, ale skryjeme jiné oblasti. Mladík nahodil masku dokonalosti a evidentně mu to před lidmi vycházelo. Problém je v tom, že tuto hru lze hrát s lidmi, ale ne s Ježíšem. Proto mu Ježíš říká, aby šel a prodal majetek. Neříká, že majetek je špatný, ale naznačuje: Pro tebe konkrétně je majetek problém. Pro někoho jiného může být problém něco jiného. Když člověk přichází ke Kristu, pak je lepší nechat svoje pomyslná líčidla ve stole a přijít takový, jaký jsem. A to mladík neudělal...

Steven Covey napsal kdysi bestseller „Sedm návyků vysoce úspěšných lidí“. Kniha se stala učebnicí špičkových manažerů, ale i obyčejných lidí. Autor hovoří o životních prioritách, o tom, jak si uspořádat hodnoty. Tvrdí, že jen a pouze to, co máme v životě na prvním místě, určuje vše ostatní. Nejsou to první tři ani dvě oblasti, ale jen jedna. Pro mladíka, se kterým se Ježíš setkal, to byl majetek a úspěch. Když už mladík cituje Desatero a zmiňuje svůj dobrý pocit z toho, že jej zachovává a jak je vlastně dobrý, zapomíná na nejdůležitější přikázání: „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ Anebo, řečeno v jiné podobě: „Miluj Boha svého z celé své duše, mysli a síly.“ Láska k Bohu musí předcházet poslušnost.

Je to jako s dětmi. Nechceme pouze jejich poslušnost, ale i proměnu jejich vnitřní motivace. Ježíš vlastně říká: „Tvůj slušný život skutečně není cesta k tomu, abys mě poznal. Chci, abys měl na prvním místě vztah s Bohem, abys miloval Boha.“ Pro mladíka byl na prvním místě vztah k majetku. V majetek a úspěch vložil svou důvěru. Opět zdůrazňuji – problémem není majetek, ale priority. Moje otázka je, co je v mém životě na prvním místě. To a nic dalšího totiž určuje vše další.

Bohatí to nemají snadné

Vraťme se ještě k majetku. Bible považuje majetek za požehnání, za dar od Pána Boha. Nevyvyšuje askezi. Přesto ale o majetku mluví často a třeba dodat, že nabádá, abychom ho používali moudře. V naší duši je jakési čidlo, které na majetek rychle reaguje. Proč si to myslím? Protože je jen málo věcí, kvůli kterým by lidé byli schopni udělat skoro všechno. Svým způsobem bych to chápal, kdyby šlo o život, ale o život ani nic vážného jít nemusí, a přesto vidina majetku, bohatství, peněz nám někdy zatemňuje mysl a není snadné tomu odolat. Víme, že to není správné, že existují důležitější oblasti, které navíc koupit nejdou, ale stejně na nás tlak vydělat, mít víc, mívá vliv.

Zřejmě toto byl problém i toho mladého muže. Ježíš říká, že bohatý těžko vejde do Božího království. Měřeno tehdejším standardem, je to těžké pro nás všechny, protože v porovnání s tehdejším, ale i nynějším světem bohatí jsme. A starost o majetek i o jeho zachování, někdy jeho rozmnožení, prostě energii bere. Navíc mnohdy nedovoluje, abychom se starali o Boží věci.

V čem je tedy řešení? Nikoli v chudobě, ale v postoji, že mi peníze nediktují, že je moudře spravuji, že s nimi hospodařím jako s darem od Pána Boha. Jak moc mi peníze diktují, nebo nediktují, poznám snadno podle několika kritérií. Dokážu darovat větší částky peněz? Nevyděsí mě, když mám méně, než jsem si zvykl? Nevadí mi, když vidím lidi, kteří jsou bohatší, i když já dřu víc?

Ježíš nakonec natvrdo říká, že bohatství není snadné zvládnout. Neříká: „Bohatí jsou zlí, ale nemají to snadné.“ V mnohém je to text i pro nás. Není snadné majetek získat. Ještě těžší je ho zvládnout, nepodlehnout jeho vábení.

Zde by příběh mohl končit, ale čteme pokračování. Ježíš mládence neodsuzuje ani nekritizuje. Doslova čteme, že na něj s láskou pohleděl. Podobná vyjádření v Bibli příliš často nečteme. Proč? Kvůli jeho penězům? Schopnostem? Možná proto se díváme s láskou na druhé my, nikoli Kristus. Když se tento příběh odehrál, bylo Ježíšovi zhruba 31 let. I on byl relativně mladý. I on byl bohatý, dokonce mnohem víc než ten mladík. Jenže on se svého bohatství vzdal. Proč? Kvůli nám, ale i kvůli mladíkovi. Obětoval sám sebe na kříži za jeho i za naše hříchy.

Jako by říkal: „Jsem ten nejbohatší vladař, který kdy žil, a vzdávám se všeho kvůli tobě. Je-li něco mezi tebou a mnou (a u tebe je to majetek), vzdej se toho, a získáš věčný život, získáš mě, poznáš mě zcela nově. Zároveň na úspěch i na majetek získáš nový pohled. Poznáš tyto věci jako to, co ti nic nediktuje, z čeho se sice raduješ, ale co pro tebe není Bohem. Kolem toho se tvůj život netočí. Získáváš skutečnou svobodu...“

Bc. David Novák, M.Th., je předsedou Rady Církve bratrské, správcem sboru CB Praha 13-Stodůlky a vyučujícím na ETS.