Kutnohorské Stříbření: Láska psaná husím brkem
Můj rodný bratr má rád historii a zároveň je pastorem našeho sboru. A protože zároveň žijeme v historickém městě Kutné Hoře, nelze se divit nápadu, ke kterému naše staršovstvo dospělo: „Zúčastníme se akce Královské stříbření Kutné Hory“.
Jde o akci, která má za sebou již 30 ročníků a při níž se město zaplní dvořany i prostým lidem z doby krále Václava IV. a královny Žofie. Během dvou dnů (22.–23. 6.) bylo naše město bohatší o více než osm tisíc návštěvníků. A právě těm byl určen i náš stánek – písařská dílna. Stánek, kde byly podané přístupným způsobem citáty mistra Jana Husa a kde zájemci od malých dětí až po babičky mohli zasednout ke stolu a husím brkem namáčeným do inkoustu napsat či nakreslit první písmeno zvoleného citátu. Na výběr byla hesla jako láska, víra, pravda, úcta, odvaha, důstojnost a další.
O psaní byl nebývalý zájem, babičky vzpomínaly na kalamáře, malé děti s vyplazenými jazýčky za plného soustředění malovaly písmenka a s dospělými byl čas na rozhovor a přiblížení Husových myšlenek, ale i naší víry a osobní zkušenosti. Kdo chtěl, přijal modlitbu, volné křeslo na odpočinek, stan na nakojení miminek či upečenou buchtu.
Ani nemusíte hádat, které heslo lidé chtěli nejvíce. Ano, je to láska. „Milovat někoho znamená správným způsobem usilovat o jeho dobro. Prosím vás, abyste se navzájem milovali, nikoho neutlačovali a každému jste přáli pravdu.“ Každý si mohl svou kartičku i odnést. Našli se i lidé, kteří chtěli citáty všechny, protože doma si je pročtou ve větším klidu. Jan Hus by měl určitě radost.
Druhý stánek našeho sboru byl zase plný historických hudebních nástrojů, jako je niněra, cink, šofar či různé flétny, které teoreticky i prakticky předváděl náš bratr starší. I zde byla možnost rozhovorů.
Akce se mi nejprve vůbec nechtělo zúčastnit. Cítila jsem se vyčerpaná, umyšlená z práce a na víkend jsem se těšila jako na dny skvělého odpočinku. Jenže žeň byla veliká a služebníků bylo málo, a já si tedy řekla, že v tom bráchu nenechám. Bůh zázračně doplnil zásobárnu mých sil psychických i fyzických a já jsem na vlastní kůži poznala, že lepší je dávat než brát.
Den se již chýlil ke konci a k naší písařské dílně stále chodili zájemci, proto jsme stánek nesbalili v čas, který jsme si řekli, ale nechali tomu volný průběh. A jako poslední přišla již unavená maminka s dcerou a my jsme mohli prožít skvělý, naprosto otevřený rozhovor s někým, kdo vůbec netušil, co to je víra, kdo měl jen mlhavé představy o křesťanech a kdo si nakonec nechal i požehnat.
Lucie Vomočilová, KS Kutná Hora
