Konec deníčku křivd (osobní příběh)
Život po obrácení byl, jako když se dítě rozběhne po čerstvě posekané louce. Za jarního větru bez jakékoli starosti plnými dlaněmi jí první, ještě ne zcela zralé, ale přesto chutné jahody. Rozhlédne se a vidí tu nádheru. Toto dítě má pocit, že je všechno dokonalé a ten, kdo to tak nevnímá, má „problém“ s Bohem, který je nutné vyřešit. Chodí za ruku a dostává pravidelný pokrm, péči a lásku od svého rodiče. Dost možná si o sobě myslí, že je lepším křesťanem než druzí, kteří prožívají neustálé boje a vytrácí se jim radost ze života. Takové to pro nás bylo, když jsme uvěřili Pánu.
Audio pouze pro předplatitele
Jaké to je teď, po 12 letech chození s Bohem? Moje první myšlenka byla, že se nemám čím chlubit. Mám tři děti a po dlouhém čase jsem se vrátila do práce. Pracuji s lidmi a jsem hodně na očích. Často mne přepadají touhy rozběhnout se a utíkat od svého života pryč. Být sama bez povinností. Hodně věcí kazím a často Bohu vyznávám, že jsem to opět „zabila“. Jsem unavená a někdy, abych vypnula, sednu ke sklence vína a televizi. Kde je ta lehkost a radost ze života? Bojuju a usiluju o to, aby mne Bůh proměnil, ale pořád žádný zázrak. Křičím: „Proměň mě!“ Je Bohem zázraků a divů, čehož jsem nejednou byla svědkem, tak proč mě nezbaví mého vzpurného a hříšného já? Namísto instantní změny však slyším hlas, který mi říká, že chce, ale co pro to udělám já?
Bojuju a usiluju o to, aby mne Bůh proměnil k obrazu svému, ale pořád žádný zázrak.
Prožívám čas výchovy, kdy aby se něco mohlo měnit, musím tomu jít naproti. Ne že bych bojovala s alkoholem, ale Bůh chce moje „ne“ ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
