Jsou to fanatici. Anebo ne? (osobní příběh)
Vyrůstala jsem v ateistické rodině, jen babička byla věřící. Přála si, aby všichni vnoučci absolvovali hodiny náboženství a konfirmaci v husitské církvi. Žel jsem se tam nesetkala s živým Bohem, takže jsem se brzy potom ponořila do víru tohoto světa a hříchů...

Audio pouze pro předplatitele
V roce 1990, kdy jsem už byla vdaná a měla dvě děti, jsem dostala touhu číst Písmo. Vzala jsem si Bibli kralickou od maminky a začala ji poctivě číst. I když jsem hodně věcí nechápala, neodradilo mě to. Pak mi Pán dal jednoho dne do cesty věřící katoličku Světlanu. Ta mi svědčila o své víře, mluvily jsme o Bohu, o nebi... Vím, že jsem tenkrát plakala ze strachu, co bude s námi, s našimi dětmi, lidstvem...
Utekla jsem ven a šla domů. Po cestě jsem si uvědomila, že mě přestala bolet krční páteř.
Doporučila mi akci s evangelistou Jonathanem Sandersem, který měl být v našem městě, že prý má moc uzdravovat. Šla jsem na toto shromáždění, a i když jsem ještě nerozuměla poselství, které evangelista kázal, šla jsem dopředu na výzvu k modlitbám za uzdravení. Stáli jsme v řadách za sebou, já jsem byla v té úplně poslední. Soustředila jsem se jen na Pána Ježíše a po modlitbě jsem spadla na zem. Byla jsem tak překvapená, že jsem utekla ven a šla domů. Po cestě jsem s ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.