Jeruzalémská perspektiva: Trump, kolaps Sýrie a válka v Gaze

Jak je v Izraeli vnímáno vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách? Co Izraelci od této změny v Bílém domě očekávají?

Jako téměř v každé otázce, i zde mezi Izraelci stěží panuje jednota. Jak se říká: Tři Židé, tři názory... Izraelci očekávají, že budou mít volnější ruce a budou méně kritizováni, především ve vojenské oblasti.

Trump svým voličům slíbil, že se USA budou ve světě méně angažovat, zejména pokud jde o válečné konflikty. Pokud Amerika stáhne svou odpovědnost ze světové scény, vznikne vakuum. Otázka zní, kdo ho zaplní a zda to bude z hlediska Izraele pozitivní.

Jinak tu také panuje poměrně velká nedůvěra vůči Trumpovi, jeho vřelým kontaktům s pravicovým politickým spektrem a také s konzervativními evangelikály, zejména jde-li o zastánce scénáře zničení Izraele a židovského národa, u čehož oni, jak jsou přesvědčeni, nebudou, protože předtím budou vytrženi.

Po desetiletích krutovlády a mnoha letech občanské války a chaosu se počátkem prosince režim rodiny Asadů v Sýrii během několika dní zhroutil. Jak to mění rozložení sil na Blízkém východě a bezpečnostní situaci Izraele?

Pokud jde o krátkodobé hledisko, Izrael dokázal během 72 hodin zničit armádu jednoho ze svých největších a nejvytrvalejších nepřátel. Je zřejmé, že se zhroutila celá osa spojenců Íránu. Izraelské letectvo má směrem k Teheránu volný vzdušný prostor. Není pochyb o tom, že Izrael tuto válku vyhrál. Pro Rusko byly události posledních týdnů obrovskou porážkou. Co to bude znamenat přímo na místě, se teprve ukáže.

Ze střednědobého hlediska vše závisí na tom, kdo zaplní mocenské vakuum, které v Sýrii vzniklo, a jak se tato síla vymezí vůči židovskému státu. To, co zaznívá od tureckého vedení, nezní příliš slibně. Turecko je nejen členem NATO, ale – vedle Izraele – také velkým vítězem, co se týče Asadova pádu. A mezi protiasadovskými povstalci jsou hlavní silou extremističtí islamisté – lidé, kteří před pár lety bojovali za Al-Káidu a Islámský stát. 

Došlo v uplynulých měsících k nějakým znatelným změnám ve vztazích mezi Izraelem a Ruskem (nebo Izraelem a Ukrajinou)? Izrael se navenek tváří víceméně neutrálně...

Velká část obyvatel Izraele pochází z Ruska a také z Ukrajiny. Rusko i Ukrajina jsou pro Izrael významnými hospodářskými partnery. Ani Rusové, ani Ukrajinci nejsou mezi těmi, kdo nepocházejí ze Sovětského svazu, příliš oblíbení – a upřímně řečeno, většina neruských a neukrajinských občanů má problém je rozlišit.

V Izraeli není pochyb o tom, kdo současnou válku začal. Nicméně nikdo nevěří tvrzení Zelenského, že Židé a Ukrajinci byli vždy přátelé. Jeden z ukrajinských přistěhovalců do Izraele mi řekl: „Rozdíl mezi Němci a Ukrajinci byl vždycky v tom, že Ukrajinci byli lepší nacisté.“

Rusko je a bude na světové scéně významným hráčem. Nesmíme zapomínat, že v Rusku stále žije obrovské množství Židů. Izrael tedy bude dělat vše pro to, aby dveře zůstaly otevřené.

Válka v Gaze trvá déle, než se na začátku předpokládalo. Izraelští rukojmí jsou stále drženi v zajetí (někteří jsou možná dokonce mrtví). Jak tato situace ovlivňuje politickou pozici premiéra Benjamina Netanjahua?

Nikdo neočekával, že válka v Gaze bude krátká. Vzpomínám si, že už v říjnu 2023 jsem slyšel odborníky, kteří říkali: „Tato válka bude jistě trvat měsíce, ne-li roky...“ Z toho, co vidím, jsou Izraelci válkou unavení. Nijak si v ní nelibují a nic nechtějí víc než žít ve skutečném míru. Neznám však nikoho, kdo by byl délkou této války překvapen.

Ano, situace s rukojmími je hrozná, ale pro každého, kdo zná Blízký východ a jeho aktéry, není nečekaná ani překvapivá. Někteří příbuzní rukojmích obviňují zvláště Netanjahua, zvláště na veřejnosti, ale většinou jde o ty, kteří premiéra stejně neměli rádi. Z vnitroizraelského hlediska je to jako v každém fotbalovém zápase: Pokud jsme vyhráli, tak jsme vyhráli my! Pokud jsme prohráli, prohráli oni.

Některá média ráda poukazují na různá obvinění vůči Netanjahuovi, protože to, zejména z evropského hlediska, „dává smysl“. A mezi Izraelci je spousta jeho odpůrců, které při tom lze citovat.

Nicméně jako někdo, kdo sleduje Netanjahuovo působení dlouhé roky, musím říct, že pro ty, kdo ho nemají rádi, je hlavní výzvou to, že Netanjahu za svou kariéru udělal tak málo chyb. A nezapomínejme, že doposud nebyl souzen. Kdyby bylo snadné dokázat, že se dopustil něčeho nezákonného, už dávno by k jeho odsouzení došlo.

Předpokládám, že z jeho pohledu je otázka rukojmích jednou zásadní a jistě velmi bolestivou otázkou v celé mozaice, kterou musí skládat. Ale je to skutečně jen jedna otázka z mnoha.

překlad Kateřina Coufalová