Dita Frantíková: Má moje práce vůbec smysl?
Nejeden čerstvý maturant nebo student vysoké školy si klade otázku, k čemu lze to, co se učí, nakonec využít. Stejně tak střední věk a blížící se starý věk vedou k neodbytnému přemýšlení o smyslu každodenní práce. Otázka, k čemu je vůbec to, co dělám, se vynořuje v jakémkoli věku. Tedy pardon – když mi bylo šest, dávalo mi velký smysl skládat stavebnici i těšit se do školy. Ale to už dávno není pravda.
Audio pouze pro předplatitele
Je dopoledne, sedím v letadle a za mnou pár fotbalových fanoušků. Objednají si každý dvě piva a řeší, kde v Londýně seženou kterou značku zlatého moku a za kolik. Pak řeší, kdy se po návratu sejdou na pivo, kolik jich vypijí a kdy se pak vydají za svojí starou. Další bod diskuse je, kolik pivek si dali minule. Je to k nevydržení! Adrenalin mi stoupá a s ním odvaha otočit se a říct jim: „Život není jenom pivo, jestli jste si nevšimli!“
Adrenalin mi stoupá a s ním odvaha jim říct:
„Život není jenom pivo, jestli jste si nevšimli!“
Sedím v letadle (tentokrát večer), po pár dnech se vracím z Oxfordu. Ten, kdo sedí vedle mne, je mi nějaký povědomý. A hele, objednává si pivo! Má tetování a sparťanské tričko. Že já vím, kolik dal minule půllitrů a kde bydlí „jeho stará“! V půlce letu se dáváme do řeči. Ukazuje mi fotky památek, které navštívil, dokonce potkal královnu Camillu a stihl ji vyblejsknout. Pak říká, jak se těší „s klukama“ (myšlena jeho pivní parta ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
