„Devadesátkové“ Pochody pro Ježíše: Tisíce křesťanů v ulicích

Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.

Jak to začalo?

Nepamatuji si už přesně, kdo se o této iniciativě dozvěděl. Vznikl přípravný výbor ze zástupců různých církví a v roce 1992 se konal první Pochod pro Ježíše napojený na světový March for Jesus (23. 5. v Praze a v Brně, 7. 6. v Plzni – pozn. red.). Celosvětově bylo jednotné datum a všude jsme používali písně od Grahama Kendricka složené pro tuto akci. Vydali jsme dokonce jejich album (na kazetě). Lidé si kazety kupovali, učili se písně, dělaly se nácviky ve sborech. (Celkem k PPJ vyšla čtyři alba: Připravte cestu – 1992, Král národů – 1994, Nebe je v srdci mém – 1996, Slávou naplň chrám – 2000.)

Nejpočetnější pochody se konaly v Praze v sudých letech až do roku 2002 a měly několik tisíc účastníků. Co vedlo k tomuto výjimečnému společnému nasazení?

Již první ročník měl dobrou účast. Účast postupně narůstala a na největší PPJ se sjelo 5000 lidí. Vzpomínám na ten, který šel ze Staroměstského náměstí na Letnou (patrně v roce 2000 – pozn. red.). Byl ozvučen pojízdnou aparaturou, v čele šly tanečnice s tamburínkami, na Letné bylo ozvučené pódium. Reportáž přinesly hlavní zprávy televize Nova.

Myslím, že částečně to bylo nadšenou dobou. Najednou jsme mohli něco, co za minulého režimu možné nebylo. V církvi bylo mnoho nově obrácených, většinou mladých lidí. Touha oslovit naši zemi evangeliem byla silná. Bylo to ale dáno také tím, že tu zafungovala ještě před několika lety nemyslitelná spolupráce sborů a denominací. Vím, s jakým nasazením pracoval český výbor PPJ, jak bylo radostné navštívit sbory v jiných městech a motivovat je k zapojení do hlavního pochodu v Praze i k místním pochodům. Pamatuji, jak v jednom sboru chtěli mít nějací snoubenci v den pochodu svatbu. Kazatel jim to rozmluvil a oni to o týden posunuli...

Předpokládal jsi, že přijde několik tisíc lidí? Co bylo specifické při organizaci setkání do té doby u nás bezprecedentní formy i rozsahu?

Účast narůstala, ale odhadnout takový počet bych si netroufnul. Odcházel jsem ze Staroměstského náměstí mezi posledními, musel jsem Pařížskou doběhnout na začátek, potom popohánět spolu s ostatními pořadateli konec průvodu na mostě a potom zase všechny předběhnout do kopce na Letnou. Vidět na Letné tu masu pochodujících, to byl obrovský zážitek. Vidět lidi, jak společně proklamují Boží slovo (měli jsme vytištěné programy s texty) a modlí se, na to se nedá zapomenout.

Tak rozsáhlou spolupráci s policií, dopravním podnikem a úřady jsem kromě této akce nezažil. Mediální ohlas byl také obrovský. Kladný, ale i záporný. Co mě překvapilo, byl naprostý nezájem náboženské redakce ČT.

Co Pochody pro Ježíše církvi přinesly?

Za socialismu jsme nebyli zvyklí vystoupit s vírou na veřejnost, a teď jsme nejen pochodovali, ale i zpívali a modlili se. To bylo nové a něco z toho si jednotliví účastníci i celé denominace mohli odnést jako povzbuzení.

Dále to byl krok ke spolupráci. To tenkrát běžné nebylo. Já sám jsem byl členem sboru, který někteří považovali za sektu, a KMS byla úplně nová organizace... Po prvním pochodu jsem obdržel dopis od tajemníka CB s oceněním, že vše proběhlo podle dohody a s obecně kladným hodnocením akce. Toho jsem si ohromně vážil. Později jsme spolupracovali i na tak významných projektech, jako byla satelitní evangelizace s Billym Grahamem.

Co PPJ znamenaly pro tebe? Věnoval jsi jim spoustu času a sil...

Byl to vlastně počátek mé práce v KMS. Učil jsem se komunikovat s církvemi a KMS získávala kredit. Po každém Pochodu jsem měl úžasný pocit, že Bůh byl s námi. Při přípravě jsem se setkal s úžasnými lidmi nasazenými pro Boží království. Nerozumíme sice každému verši Bible stejně, ale máme společného Pána a nadšení pro Boží království. Myslím, že se mi Bůh dal i prostřednictvím této služby více poznat. Dal mi také zamilovat si církev ještě víc. Je možné mít rád i lidi, s kterými se neshodneme.

Proč byl PPJ v roce 2002 poslední?

Vše se postupně vyčerpá. Postupně se měnila atmosféra a zájem o velké akce se snižoval. Ale dnes se po světě podobné pochody opět začínají dělat a i u nás jsou první vlaštovky. Rád jsem se jednoho loni zúčastnil. Docela jsem si užil, že jsem byl „jen“ účastník (úsměv).