David Symon: O misii, leukémii a lásce z Balkánu
Osm let života v Bosně a Hercegovině. Studium misiologie v Oxfordu. Manželka Chorvatka. Čtyři malé děti. Akutní leukémie. To vše se spojuje v životě jednoho člověka. David Symon má o čem vyprávět. Přestože jsme se potkali poprvé v životě, a to ještě prostřednictvím videohovoru, připadala jsem si, jako bychom se znali už dávno.
Jak došlo k tomu, že jste se stal misionářem? Byl to váš dětský sen?
Nebyl. Ale rád jsem cestoval, učil se cizí jazyky a poznával cizí kultury. Když jsem uvěřil, součástí toho „balíčku“ je, že člověk přirozeně sdílí víru – v rodině, se spolužáky, na sídlišti, ale i v cizích zemích. Uvědomil jsem si, že můžu někam jet a zároveň tam prakticky pomoct a hlásat Dobrou zprávu. V roce 2002 jsem se ještě jako student přihlásil na svůj první misijní výjezd na deset dnů do Bosny. Od té doby jsem každý rok v létě někam vyjížděl – do Bosny, Srbska, Kosova...
Misie s dětmi je těžší. Ale jsou kultury, kde je výhoda, když tam jste jako rodina.
Proč zrovna na Balkán?
Po pádu režimu jsem se s rodinou poprvé chtěl podívat k moři. Chystal jsem se do Jugoslávie, ale tam začala válka, takže jsem místo toho jel do Španělska. Když jsem se ale po letech dostal do Chorvatska, moc se mi tam líbila kultura, jazyk, krajina. Začal jsem se učit jazyk jako samouk a ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
