ArtCamp: Způsob, jak keňským dětem z buše říct, že naděje má jméno
Když děti zpívají, malují nebo tančí, září z nich radost, uzdravují se jejich srdce, sílí v nich důvěra, roste jejich přirozená zvědavost, získávají odvahu, učí se spolupracovat, překonávají překážky, rozšiřuje se jejich svět… A ožívá naděje.
Letos v srpnu zorganizovali křesťané z několik českých (i slovenských) denominací už třetí ročník prázdninového ArtCampu v Keni. Desítka dobrovolníků přivezla dětem a dospívajícím v zapomenutých vesničkách západní Keni nejdůležitější poselství naděje: Život i toho nejmenšího, zdánlivě bezvýznamného a ztraceného, je ve skutečnosti otiskem Boží tvořivé lásky.
Během dvou týdenních kempů (3.–7. 8. a 10.–15. 8.), které by se s velkou dávkou nadsázky daly popsat jako „příměstské“ (spíše „příbušní“ :-)), si děti mohly vyzkoušet hru na hudební nástroj (letos opět populární housle, keyboard, kytara, nově bubny), velké pozornosti se těšil sborový zpěv a taneční a divadelní workshop. Ti méně „pódioví“ si užili rozmanité výtvarné činnosti, ale také bylo možné zahlédnout, jak v tichém koutě hloubají malí šachisté a hned vedle „vědci“, kteří v rámci jednoduchých fyzikálních experimentů objevovali Bohem dané přírodní zákony. Novinkou letošního ročníku byl kuchařský workshop, kde bylo v rámci keňských polních podmínek prostoru pro kreativitu a improvizaci dost a dost.
Každý den se konaly také biblické skupinky – aby děti měly možnost setkat se s největším Kreativcem a poznat jeho srdce i mysl. A naši mladí přátelé na poselství lásky reagovali – zpočátku zaraženě a stydlivě, ale během dalších dnů vznikaly hluboké momenty a zejména mezi přítomnými teenagery jsme byli svědky toho, jak formální vyučování, které se jim dostává v církevních společenstvích, vstupuje do jejich konkrétních životních zápasů. A jak ožívá naděje. Mottem letošního ročníku byla „Živá naděje“ (Living Hope). Ne jen naděje, že má smysl se vzdělávat, budovat, činit dobré…, ale především to, že „naděje má jméno. A tím jménem je Ježíš,“ jak říká Hana Fišerová, zakladatelka a vedoucí keňských ArtCampů.
K čemu kreativní činnosti, když tyto děti často mají hlad a žijí někde v buši v zoufalých sociálních podmínkách? „Protože jsme objevili, že hlad a bída nejsou jediné potřeby, které je třeba nasytit. Že radost z tvoření vede ke změně. Jen trochu jinou cestou. A že hudba je tady lék na všechno,“ vysvětluje Fišerová a s úsměvem dodává: „A nebojte se, na našem kempu dostanou každý den dobře najíst. Už proto, že mezi našimi malými přáteli jsou takoví, kteří mají doma jídlo třeba jen jednou za dva dny...“
Úsměv je mimochodem neuvěřitelně efektivní „nástroj“, který nám slouží denně v nejrůznějších situacích. Když chceš navázat kontakt s dítětem, ale ani svahilštinou, ani jazykem luo nevládneš… Když jsi na dně se silami a na prostranství před budovou čeká přes tři sta dětí… Když si naplánuješ workshop, a žádná z potřebných surovin není k sehnání… Když tě zastihne některá z cestovatelských nemocí… Když víš, že ti doma stojí vlastní byznys…
Naděje – to je vlastně takový Boží úsměv uprostřed běžného dne. Dává tomu všemu smysl. Kéž Boží naděje v Ježíši Kristu prosvítí životy mládeže v Keni, stejně jako týmu, který za ArtCampem stojí; a to nejsou jen dobrovolníci na místě, ale všichni v zázemí, kteří svou podporou, financemi a modlitbami umožnili, aby se ArtCamp uskutečnil.
Lída Matušková je součástí misijního týmu „Boží život v Africe“, který je společným projektem NF Nehemia a dlouholeté služby v Keni s názvem ShineBean.
