Život rozlomený na dva. Příběh manželství, kde vládl strach
Ohlížím se zpět a ptám se sama sebe, jak se mi to mohlo stát... Byla jsem mladá, inteligentní holka s neochvějnou důvěrou v dobrého Boha, dobrý svět kolem mne i v sebe sama – přesvědčená, že jsem schopná naučit se cokoli a stát se v životě čímkoli chci. Rozesmátý extrovert se spoustou přátel, který se nebál ničeho. Zdálo se to jako neměnná součást mé osobnosti.
Audio pouze pro předplatitele
Poprvé jsem ho zaregistrovala na jednom křesťanském pobytu – byl v centru pozornosti několika děvčat. Mě nijak zvlášť nezaujal. Prožívala jsem intenzivní hledání osobního vztahu s Bohem a co se dělo kolem, mě spíš rušilo. Nevím, proč si vybral zrovna mne. Cestou zpět už jsme seděli vedle sebe. Působil nejistě, skoro zranitelně, takový nesmělý „slušňák“. Říkal, jak je skvělé, že s ním holka chce jít do kostela, že s ní může mluvit o Bohu. První měsíce chození byly pro mne dobou utvrzování se v přesvědčení, že jsem našla poklad – chytrého, šikovného, všemi obdivovaného, přesto nesmělého, a ještě k tomu věřícího kluka, který mi dokonale rozumí a váží si mě. Pamatuji si návštěvu u jedné jeho kamarádky, která o něj kdysi stála, kdy mi s procítěnou ohleduplností řekl: „Prosím tě, neříkej jí, že se vůbec nehádáme, ona to ve vztahu nemá jednoduché a bylo by jí to líto.“
Stála jsem a chystala se udělat krok do silnice. Jezdily tam kamiony z kopce dolů, neubrzdily by.
...Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
