Večer, který mi změnil život (příběh čtenářky)

Kam má paměť sahá, vybavuji si dětství v rodině, kde pláč, hořkost a zlomené srdce byly na dennodenním pořádku. Lásku mámy ani táty jsem nikdy nepoznala, ačkoliv jsme bydleli všichni v jedné domácnosti. Manželství rodičů bylo tak rozbité, že veškeré starosti a pozornost mámy se přesunuly na přežití ze dne na den a zajištění základních potřeb pro své děti. Otec se s matkou nebavil jinak než skrze hádky, násilí a výhružky, které byly naprosto reálné. Bydleli se mnou ještě dva starší sourozenci, kteří s otcem, pro ně nevlastním, vedli úplně stejné bitvy. Mámin křik se ozýval ve dne v noci. Na mě se zapomnělo. Věnovat pozornost malé holce už nikdo neměl sílu.

Myslela jsem si, že jsem prokletá a že ven vede jen jedna cesta: sáhnout si na život.

Potřebu lásky ale máme zakódovanou tak hluboko, že i dítě, které vůbec netuší, co mu vlastně chybí, a pojmenovat by to slovy nedokázalo, si vytvoří svět své fantazie, ve kterém všechny své potřeby uspokojí.

Mož ...