Dobrý rok (příběh)

(Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.)

Není. Na bohoslužby už roky nejezdí, a tak jsou ty dotazy čím dál řidší. Přesto na něj mí sourozenci z církve nezapomněli – ti, kdo ho poznali – a často mi říkají: „Pozdravuj K.“
„Ano,“ odpovídám a vzkaz vždy vyřizuji.
A naopak, když se chystám do společenství, K. mi často řekne: „A pozdravuj.“
Zdravím sem a zdravím tam.

Někdy, když je nějaká sborová akce – zúčastní se. Někdy se s někým ze sboru náhodně potká, popovídá. Mají ho pořád rádi. A on, myslím, zas je.

Moudří lidé se mě neptají. Ti další chtějí své odpovědi, které jim nemohu dát.

Skončili jsme své členství v předešlé církvi a tím to asi skončilo i pro něj. Pro mě byl ten konec úplně novým začátkem.

V tom roce bylo všechno s námi špatně. Děti dorůstaly a sekaly jeden průšvih za druhým. Jednomu synovi hrozilo vyhození z gymplu. Další se tou dobou zavřel do pokoje a přestal brát na vědomí naši existe ...