Tomáš Dittrich: Tři omyly o stolu Páně

K Večeři Páně může každý

Krátce po obrácení jsem na nedělní shromáždění přivedl kamaráda. Plná modlitebna, narváno jako při setkání disidentů v obýváku, radost z Ježíše. Ivan se vedle mne postavil do kruhu při Večeři Páně. Bylo mi hrozně. Věděl jsem, že neví, o co jde – reagoval čistě kvůli pocitům. Prosil jsem ho, aby si šel sednout, že mu to vysvětlím, ale marně. Pak už nikdy nepřišel, i když jsem ho opakovaně zval; o křesťanství ztratil zájem.

Už jako čerstvému Božímu dítěti mi bylo jasné, že Večeře Páně vyplývá ze smlouvy na život a na smrt, která je uzavřená mezi Ježíšem a jeho učedníky (resp. je součástí této smlouvy). Bez smlouvy všechny její symboly ztrácejí smysl. Pavlova hrozba nemocí, ba i smrtí z 1K 15,6 se podle mne týká ignorování smlouvy (např. negování ze smlouvy plynoucích vztahů v církvi), takže křesťanů. Negativní dopad na nevěřící účastníky Pavel nezmiňuje, ale osobně bych i přesto byl opatrný.

V posledních letech jsem se setkal s hlasy ...