„Samota a ticho nejsou známkou duchovní krize.“ S Danielem Hurtou o introvertech a církvi
Někdo se cítí doma uprostřed dění, jiný v tichém koutě místnosti. Dokážeme vytvořit prostor pro obě cesty, pro vzájemné obohacení? Prostor, kde blízkost nevzniká tlakem, ale respektem k odlišnosti? Pohostinnost společenství se totiž často pozná podle těch nejtišších...
Audio pouze pro předplatitele
Jste introvert, nebo extrovert?
Jsem introvert, ale přeléčený (smích). Můj introvertní základ povahy je jasný, ale během života jsem se naučil nejextrémnější oblasti své introverze minimalizovat (tedy už mi neškodí) a posunout je do určité vyváženosti. Ano, stále potřebuji mít chvíle, kdy jsem sám. Jednou za čas jedu na tři, na pět dnů na Krétu, kde jsem sám v horách, u moře, v pustinách. To je pro mne to nejkrásnější místo na světě – protože tam jsem sám. To neznamená, že nemám rád svou rodinu. Extrovert by se z takové dovolené bez kontaktu s lidmi asi zbláznil. Bylo by to pro něj vězení, a ne místo doteku s nebem.
Mladík se intuitivně „schoval“ do zadního rohu.
Vedoucí si ho všiml a nechal ho v jeho ulitě.
Jak jako introvert prožíváte roli vedoucího společenství?
Ve společenství, které jsme před mnoha lety založili, jsem nikdy nebyl jediný nebo hlavní vedoucí. Hned v počátku jsme se roz ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
