Tomáš Dittrich: Jak si zjednodušit život
Před pár měsíci jsem ze dne na den přestal jíst uzeniny a paštiky, o sádlu a mém oblíbeném bůčku nemluvě. Změna jídelníčku byla spojena s tím, že se ve mně – básnicky řečeno – vzedmula hladina cholesterolu. Než abych polykal chemii, která by ho patřičně rozpouštěla, zvolil jsem částečný půst. Po více než půl roce mohu povědět: Necítím se ochuzen. Zdá se mi dokonce, že se fyzicky cítím volněji (přiznávám, že to může být pouhý pocit). Jak to, že můžu prožívat pozitivně, že jsem něco dobrého ztratil?
Audio pouze pro předplatitele
Podobné pohyby vnímám i kolem. V nedělní škole v našem společenství proběhla loni revoluce ve svačinkách. Podíl buchet a perníků se výrazně snížil. Děti místo toho dostávají ovoce a zeleninu. Na sborové poměry je to převrat, ale ratolestem to asi nedochází a budou o kousek zdravější.
Jsme podstatně ekologičtější než před lety. Třídíme odpad (v rodinách i v modlitebnách), snažíme se neplýtvat, dáváme přednost zdravým potravinám, často i botám, máme na paměti svůj životní styl.
Hnutí odříkání, které v něčem připomíná dnešní zeleným životním stylem ovlivněný evangelikalismus, je staré jako křesťanství samo. Jan Křtitel jedl hmyz, kořínky a med a Pavel v listu Římanům smířlivě připomíná tehdejší křesťanské vegetariány (Ř 14).
Nedávno jsem četl příběh, který se měl odehrát někdy ve čtvrtém století. Dva přátelé, kteří se kdysi rozhodli pro řeholní život, se domluvili, že se po letech sejdou. Abba Hilarion cestoval za biskupem Epifaniem na Kypr pravděpodobně z egypt ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
