Ten den jsem se řízl při holení. Vzpomínky na počátky Života víry
První číslo Života víry vyšlo v září 1990 v nákladu 2000 kusů. Vznikalo spontánně. Shromáždil jsem články, které byly k dispozici (sám jsem napsal polovinu celého čísla), načež jsem večer navštívil svého kamaráda ze sboru, Petra Zůnu, na jeho pracovišti, a přes noc jsme to nasázeli. Žádný odhad rozsahu předem neexistoval, vše včetně přední strany obálky zabralo 19 stran. Ta poslední, dvacátá, zůstala prázdná, bílá (dodávám, že zadní strana obálky má obvykle prestižní pozici s nejdražší inzercí apod.). S redaktořinou jsem neměl žádné zkušenosti, neměl jsem ani žádnou průpravu, ale byl jsem šéfredaktor...
Audio pouze pro předplatitele
Jak jsem se jím stal? Členové Užšího výboru KMS mi tuto roli nabídli. Snad věděli o tom, že trochu píšu, možná se za to modlili...? Vzal jsem si čas na rozmyšlenou. V úterý 24. dubna 1990 na biblické hodině v holešovickém sboru ČCE (dnešním KS Praha) vyučovala a prorokovala Ann Watsonová, vdova po charismatickém anglikánském vedoucím Davidu Watsonovi. Mimo jiné přinesla slovo poznání, že je v místnosti někdo, kdo hledá, jestli přijmout nabídku zaměstnání, a kdo se zároveň toho rána řízl při holení. Obojí se týkalo mě. Řekla, aby se dotyčný zeptal manželky, co si o tom myslí. Uvědomil jsem si, že jsem o tom s Martou předtím opravdu nemluvil. Zeptal jsem se jí, byla pro, tak jsem na návrh kývl. Dal jsem v práci výpověď, dodělal jsem, co jsem měl rozpracované, a od 1. srpna jsem historii architektury na dlouho pověsil na hřebík. Střízlivě vzato to bylo docela šílené, ale i s odstupem věřím, že to zároveň vedl Bůh.
Z toho, že si mohli přečíst reportáže i vyučování, měli lidé radost. Po letech komunismu to bylo nové.
Od října 1990 začala pracovat redakční rada, jejímiž členy tenkrát byli Vilém Schneeberger a Dan Drápal (jako člen Užšího výboru zprostředkovával kontakt s vedením KMS; v říjnu 1991 radu doplnil a od ledna 1992 Dana Drápala nahradil Lubomír Ondráček). Vilém, patriarcha, předtím dlouho působil v redakci Kostnických jisker (později Evangelického týdeníku), a dokázal tak do rodícího se měsíčníku spolu se svou moudrostí přinést i různé praktické mechanismy.
Víc o redakční práci jsem se dozvídal až od roku 1994, kdy jsme začali jezdit na semináře MTI (Magazine Training International, tehdy EEMTI). To byl bezprostřední kontakt s profesionálními evangelikálními redaktory (ale i ekonomy a grafiky) z USA. Ze Života víry byli nadšeni. Upozornili nás, že v rámci bývalého sovětského bloku, ale i mezi ostatními evropskými zeměmi (kromě Anglie a Německa) jsme jako mezidenominační měsíčník výjimeční. Roy Coffmann, bývalý vedoucí hospodářské sekce uznávaného časopisu Christianity Today (založeného v roce 1956 Billym Grahamem), dokonce prohlásil, že „Život víry je české Christianity Today“.
Život víry se rychle vzmáhal. Tím, že v roce 1991 nebyl sešíván, ale jeho výtisky byly dobrovolníky skládány dohromady z jednotlivých dvoulistů, jsme ušetřili hodně peněz. Roku 1992 si díky tomu mohla redakce pořídit vlastní počítač. Předtím (a chvíli i potom) jsem všechno psal rukou. První číslo, které nebylo sázeno „pokoutně“ Petrem Zůnou, bylo z dubna 1992. Sázela je nová zaměstnankyně KMS Olga Sovová (dnes Kutílková). Prvním pracovníkem KMS, který byl zaměstnaný přímo jako grafik, se v roce 1995 stal Martin Číčel.
Do té doby byly téměř všechny obálky kreslené. Vytvářeli je skvělí výtvarní umělci (Miroslav Pogran, Stanislav Bartoš, Tomáš Prchal, Alena Nievaldová). Některé měly úžasný humor, třeba zářijové číslo 1993 s chlapcem se školní brašnou čtoucím Život víry, který k údivu přihlížejících na Karlově mostě prochází kolem po hladině Vltavy. Až od roku 1995 začaly rychle převažovat obálky s fotkami. První dvoubarevná obálka se objevila už v březnu 1991, dvoubarevná obálka na křídě ale nastoupila až s lednem 1998. První celobarevnou obálkou jsme oslavili 10 let Života víry (v září 2000), ale šetřili jsme, takže to byla první vlaštovka. Až v červenci 2003 se barevná obálka na časopise usadila natrvalo.
Po celá 90. léta provázelo Život víry nadšení. KMS byla hlavní platformou křesťanských aktivit u nás, minimálně co do počtu účastníků. Lidé měli z toho, že si v Životě víry mohli přečíst reportáže i biblické vyučování, radost, po letech komunismu to bylo nové. Časopis se rychle dostal na mnohá místa, kde věřícím záleželo na získávání druhých pro Krista. Náklad stoupal, až v půlce 90. let dosáhl 4200 výtisků.
Roku 1995 se na první straně obálky uhnízdilo vyznání „Církev vyhlíží probuzení“. Shrnovalo to tehdejší horlivost a směřování KMS: šíření Božího království. Časem toto heslo přestalo být snadno srozumitelné. Od července 2009 ho proto na obálkách nahrazují slova „Proměna společnosti evangeliem“. Zlí jazykové tvrdili, že KMS přestala probuzení vyhlížet. Nový slogan ale pouze srozumitelněji tlumočí totéž, co říkal starší výrok: Probuzení totiž nutně vede k výrazným změnám ve společnosti.
Život víry měl u nás svého mezidenominačního předchůdce, časopis Betanii. Redigoval ho Josef Kostomlatský, amatér (podobně jako já byl vzděláním technik), v letech 1883 až 1918. Tento časopis stejně jako později Život víry propojoval české evangelikály přes hranice denominací. Žel, svého zakladatele přežil jen o dva roky. Proto za svůj největší úspěch považuji to, že Život víry pokračuje už druhou generaci.
Mým nástupcem se od května 2012 stal Tomáš Coufal, který ovšem v redakci pracoval na plný úvazek od roku 2002. S ním se Život víry před dvěma lety usadil na internetu (což by bylo mimo moje obzory) a úspěšně kráčí dál. Svému nástupci i časopisu přeji, aby ve vhodný čas našli novináře mladší generace, který taky bude ochoten s Životem víry propojit svůj život.
Ing. arch. Tomáš Dittrich je bývalým šéfredaktorem (dnes redaktorem) Života víry.
