Slovníček duchovních pojmů: Svatý národ
Když hebrejští otroci a další „přimíšený lid“ (2M 12,38), kteří pod vedením Mojžíše vyšli z Egypta, dojdou pod horu Sínaj, dostávají od Boha nabídku. Pokud přijmou nabízenou smlouvu a budou ji dodržovat, stanou se pro něj „zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid“, „královstvím kněží, pronárodem svatým“ (2M 19,4–6). Židovští vykladači o tom mluví jako o Boží žádosti o ruku.
Audio pouze pro předplatitele
Shromážděný lid jako nevěsta odpovídá „ano“ a vstupuje do smlouvy s Hospodinem. Na jedné straně zůstávají „pronárodem“ (hebr. gój) jako každý jiný národ, na druhé straně jsou ale od všech odlišeni přídomkem „svatý“ (kadóš).
Svaté je v prvé řadě to, co je v kontaktu se svatým. Typicky jde o předměty, lidi nebo prostory spojené s chrámem, kde přebývá Bůh. Izraelci jsou povoláni, aby žili v úzkém kontaktu s Bohem.
Svaté dále označuje to, co je vyňato z běžného užívání. Kořen slova kadóš nese význam oddělení. Svaté je to, co je rezervované pro Boha. Musí se s tím nakládat s úctou, neužívat k nevhodným nebo běžným úkonům. Svatý národ tak představuje společenství lidí, smyslem jejichž existence je žít pro Boha a sloužit mu.
Nakonec je svaté to, co odráží Boží vlastnosti. Svatost je v Bibli vyjádřením Boží jinakosti, charakteru, podstaty. Izrael se má stát národem, který odráží to, jaký je Bůh. Celý národ se takto má stát společenstvím kněží. Mají být lidmi, kteří jsou Bohu blízko, žijí pro něj a odrážejí jeho charakter. Jako kněží všichni znají Boha, studují jeho zákony a učí další.
Pro víru v Mesiáše se dědici tohoto povolání stáváme také my, kteří nepocházíme ze židovského národa. Pro Krista Ježíše se stáváme součástí Božího lidu. Získáváme podíl na tomtéž povolání a neseme stejný úkol být svatým národem kněží – lidmi, kteří Boha znají, jemu slouží a své životy žijí v jeho přítomnosti.
Když významná část některého národa nebo jeho představitelů dlouhodobě bere vážně výše uvedené povolání, pak to má vliv na charakter daného národního společenství. Jejich kultura vstřebává Boží hodnoty a promítají se do ní Boží řády. V dějinných událostech se učí spoléhat na Boha. Umělecká tvorba, způsoby fungování či tradice jsou formovány vírou. Takové národy pak odráží určitou míru „svatosti“ a v tomto smyslu se dá hovořit o „svatých národech“.
Skutečný svatý národ však byl vždy jen jeden. Je to společenství lidí ze všech národů a ras, kteří vstoupili do smlouvy s Bohem Izraele a jsou věrní jeho Mesiáši. Jejich přítomnost „posvěcuje“ národy, nicméně povolání být „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ“ (1Pt 2,9) nesou společně lidé vykoupení ze všech národů.
Mgr. et Mgr. Jiří Bukovský, Ph.D., je pastorem KS Praha, regionu Západ, a zástupcem ředitele ETS.
