Slovníček duchovních pojmů: Misie
Ze střední školy si pamatuji hodinu fyziky, kdy učitel přitáhl naši pozornost k oknu a řekl: „Podívejte se ven. Co vidíte? Ne, to není město, stromy, mraky. To všechno je fyzika.“ V některých srdcích zahořela láska k předmětu, u jiných šel život dál. Když se podívám na křesťanství a na církev, řekl bych možná něco podobného: „To všechno je misie.“
Slovo misie, mise pochází z latinského mitto, které je překladem řeckého apostello, tedy „poslat“. Ježíš svým následovníkům zanechal příkaz, který známe jako „Velké poslání“ (Mt 28,18–20). Všichni máme poslání hlásat evangelium a získávat učedníky. V klasickém rozdělení aktivit církve zaměřených na získávání lidí pro Ježíše a praktickou pomoc je domácí práce označována jako evangelizace a zahraniční práce jako misie.
Občas se setkávám s otázkou: „Není to jedno? Každý přece něco dělá, proč pořád zdůrazňujete misii?“ Na jednu stranu ano, všechno je misie, jsme tu díky misii. Na druhou stranu lze citovat výrok Stephena Neilla: „Jestliže je misie všechno, pak misie není nic.“ Pokud je misie definována příliš široce, je komplikované určit, o co vlastně jde. Proto zřejmě přišlo i rozdělení na misii zahraniční a domácí. Ne že by mezinárodní misie byla nadřazenější nebo „misijnější“. Misiolog David Bosch o tom řekl: „Domácí a zahraniční misie se neliší svým principem, ale rozsahem.“ Dělá se jinde, jinak, s jinými lidmi.
Takže ne, není to jedno. Mezinárodní a mezikulturní misie je specifická. Dnes, kdy světová populace roste, Velké poslání stále platí. Úkol nesení evangelia „až na sám konec země“ ještě není dokončen. Ne na všech místech už jsou místní křesťanští pracovníci, kteří by sdíleli evangelium, a misionáři tam jsou potřeba. Navíc, dynamika společné práce místních a cizích pracovníků bývá přínosná v tom, že pracovníci z jiných kultur mohou místním pomoci objevit slepé skvrny. Bůh si je často používá k tomu, aby něco nastartovali. Mívají větší odvahu posouvat věci dopředu. Každé ráno jim už přítomnost v cizí zemi připomíná jejich mandát. Tito lidé vyslaní domácím sborem k práci v jiné kultuře potřebují jinou podporu než člověk, který zůstává doma a věnuje se místní misii, ať už různým evangelizačním aktivitám, nebo osobní misii skrze vztahy v práci, ve škole, v sousedství. Misionáři procházejí kulturním šokem, žijí daleko od rodiny a přátel, ve ztížených podmínkách.
Závěrem jeden přívlastek misie: Misie je Boží (Missio Dei). Misie je fakt Boží – jednak Bohu patří, jednak je skvělá. Bůh je vlastníkem a provozovatelem misie a my máme výsadu se do ní zapojit. Neměla by být víc ve středu dění? Odpovězte si sami. Možností, jak se zapojit, je mnoho.
Mgr. David Symon, B.A., je misijním pastorem AC CBH Praha, spolupracuje s NF Nehemia a vyučuje misiologii na ETS.
