Slepý Bartimaios. 6 věcí, které mě učí jeho příběh

Jedním z těch příběhů je i uzdravení slepého Bartimaia. Cítím na začátku povinnost přiznat část níže zmíněných myšlenek i mému dobrému kamarádovi Martinovi. Právě s ním jsem věnoval jeden večer tomuto krátkému příběhu z evangelií. 

Přišli do Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!” Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.” Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!” On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?” Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím!” A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A hned prohlédl a šel tou cestou za ním. (Marek 10, 46-52)

Evangelista Marek je znám s tím, že na rozdíl od jiných jde rovnou k věci. Umí rychle vykreslit situaci. Popíše děj a jde se dál. Možná i proto máme jako čtenáři tendenci jeho evangelium prolétnout a v té rychlosti přehlédnout krásu jednotlivých okamžiků. V takovém případě se o hodně ochuzujeme. Pokusím se popsat šest momentů, které podle mého v těchto sedmi verších stojí za zastavení. 

Za prvé.

Hlavní postavy v příběhu jsou Bartimaios a Ježíš. Samozřejmě na scéně vystupují i učedníci a dost velký zástup, ale pro první bod si je odmysleme. Ježíš a člověk, který žije v naprosté slepotě. Neříká vám to něco? Mně to až podezřele připomíná moji situaci před setkáním s Ježíšem. Nebyl jsem slepý, ale z pohledu věčnosti jsem neviděl vlastně vůbec nic. Před setkáním se vzkříšeným Ježíšem žije každý z nás v slepotě. Slepý žebrák, ano přesně taková je má identita, když nemám v životě živého Boha. Díky Bohu to není ta identita, kterou máme mít. Pojďme dál.

Za druhé.

Ježíši, smiluj se nade mnou! Tato slova vykřikne Bartimaios v okamžiku, když zjistí, že je poblíž Ježíš. Miluju tohoto prostého člověka a to, jak přesně vystihuje jednu z největších potřeb v našem životě. Smiluj se nad námi. Nikdo z nás nikdy nemá nárok na to, aby se nad ním někdo smiloval, miloval ho nebo přijal. Právě naopak. Milovat někoho je vždy o svobodné volbě. V té větě je prostá žádost – projev mi svou lásku. Bartimaios si nevymáhá nějaký zázrak. Ne, on prostě jen prosí o to, aby se nad ním Ježíš smiloval.

Bartimaios má štěstí, protože oslovuje někoho, kdo má smilování pevně zakořeněné v celé své DNA. Tohle jednoduché zvolání by mělo znít z úst každého z nás, kdykoliv je nám Ježíš nablízku. Protože právě díky jeho milosti máme věčný život. 

Za třetí.

Bartimaios se ozve a osloví Ježíše. Jaká je reakce okolí? Snaží se ho umlčet. Dokonce mu přísně domlouvají, aby zmlkl. I v tomto momentě příběhu se vidím v Bartimaiovi. Věřím, že to vlastně zažívá každý z nás. Rozhodneme se jít za Ježíšem. Dovolíme mu vstoupit do našeho života a prakticky okamžitě se objevují lidé, kteří jsou proti nám. Snaží se nás umlčet., zastavit a nejradši od Ježíše úplně odstrčit. Přál bych si vidět, že naše reakce na jakýkoliv odpor proti našemu vyznání bude taková, jakou měl onen slepý muž. Začne křičet o to víc. Nevzdá se a bojuje za to, aby ho druzí nezastavili ve snaze být v Ježíšově přítomnost. Nenechme se zahanbit žebrákem a bojujme stejný boj.

Za čtvrté.

Bartimaios uspěl a i přes odpor upoutal Ježíšovu pozornost. Mesiáš dává jednoduchý pokyn: Zavolejte ho. Přichází pozvání do Ježíšovy přítomnosti. Slepec reaguje okamžitě. Vstává. Zahazuje svůj plášť a přistupuje k Ježíši. Krátká informace, ale i zde se schovává něco víc. Bartimaios je žebrák a mám za to, že plášť byla jedna z mála věcí (možná jediná), co měl. Přesto se ho neváhá vzdát, aby se dostal k tomu, který má moc mu změnit život. Obětuje cokoliv pro setkání s Ježíšem.

Jak jsme na tom my? Co jsme ochotni obětovat pro setkání s Bohem? Často ve svém okolí slýchám, že lidé nemají čas na Boha, Bibli ani modlitbu. Dobře, ale pokud to chceš změnit, tak se budeš muset něčeho vzdát. Je smutné, že je náš život v určitých etapách tak plný, že se do něj nevejde ani Bůh. Zní to šíleně, že? Přitom i ty jsi každý den zván do Ježíšovy blízkosti. On s tebou chce trávit svůj čas. Neboj se zahodit cokoliv, co ti brání v setkání s ním. Pokračování tohoto příběhu dokazuje, že to stojí za to.

Za páté.

Bartimaios se ocitá před Ježíšem. Přichází možná trochu nečekaná otázka. Co chceš, abych ti učinil? Co potřebuješ? Myslím, že všem přihlížejícím bylo jasné, proč se Bartimaios dožadoval Ježíšovi přítomnosti. Je jasné, že i Ježíš věděl, proč na něj Bartimaios volá. Proč se ptá? Jednoduše proto, že ho zajímají naše potřeby. Není k nám lhostejný. Zároveň nám chce dát prostor k tomu, aby se vyzkoušela naše víra.

Bartimaios prosí o uzdravení a Ježíš ho uzdraví. Ne, budu přesnější – uzdraví ho víra v to, že ho Ježíš může uzdravit. Bůh s námi zamýšlí jen dobré věci. Zajímá se o nás a o to, co potřebujeme, ale zároveň touží po tom, aby náš život stál na víře v něj. Bartimaios prosil Ježíše o slitování, protože věděl, že Boží láska je schopná odstranit jeho slepotu. Ta samá láska může porazit cokoliv ve tvém životě. Boje, nemoci nebo trápení. Otázka zní: Věříš tomu? 

Za šesté a naposledy.

Bartimaios je uzdraven a rozhodne se Ježíše následovat. Ztratil identitu slepého žebráka a stává se z něj Kristův učedník. Je tohle i naše cesta? Skutečně se po setkání s Ježíšem rozhodujeme ho následovat. Musím ale upřímně říct, že se mi to ne vždy daří. Jsou rána, kdy začnu s Biblí a modlitbou. Vnímám, že na ten den nejsem sám. Jenže v jeho průběhu a v klíčových okamžicích si nevybírám cestu Ježíšova následovníka. Volím různé zkratky a odbočky. Je to boj, který zřejmě každého z nás čeká celý náš život, ale rozhodně stojí za to. Bojujme za to, aby náš život byl o jeho následování. Nejde tu o jedno rozhodnutí, ale o každodenní volbu jít za ním. 

Dávejme v našich životech Boha na první místo. Nenechme se zastavit světem. Mějme odvahu obětovat cokoliv pro okamžiky v jeho přítomnosti. Naučme se věřit a žít v nové identitě, kterou nám Ježíš vydobyl. Následujme ho. Vědomě a každý den.