Rodičům: Jak vybírat filmy pro dospívající?
Prosím o tipy na nezávadné filmy, seriály a počítačové hry pro teenagery. Naše tři děti (12-17 let) si totiž stěžují, že jim nechci dovolit hry pro dospělé ani mnohé filmy a seriály. Přijde mi v dnešní době náročné nalézt něco pro teenagery, kde není násilí, sex, drogy, zombie, okultismus, homosexualita, překračování zákona, vzpoura proti autoritám apod. (V. M., Nová Paka)
Na Západě (kam také patříme), je křesťanství menšinovým světonázorem, a tak se posouvá i to, co je většinovou společností považováno za normální či morálně přijatelné. Máte pravdu, že je dnes málo filmů, her či knih, které by byly zcela „čisté“.
Pokud však umíte anglicky, k různým hrám a filmům lze na internetu vyhledat tzv. „PG rating“ (PG znamená Parent Guide, tedy „Rodičovský rádce“). Např. značka „PG-13“ pak znamená, že dílo není vhodné pro mladší 13 let (podle amerických kritérií). Často jsou v rámci PG ratingu podrobně popsány nejen jednotlivé rizikové prvky (násilí, kouření, hrubé výrazy, sex atp.) v daném díle, ale i jejich míra a četnost. Existují na to specializované stránky, např. www.parentpreviews.com nebo www.commonsensemedia.org, ale nezřídka lze tyto informace najít i v obecných filmových databázích typu IMDB.com.
Zjištěné údaje ovšem musíte sami vyhodnotit. Obecný seznam „nezávadných“ děl sestavit nelze. Každá rodina má hranice nastavené jinak – pro někoho jsou nepřijatelné večerníčky s vodníky, jiní křesťané konzumují filmy s mnohem kontroverznějšími prvky. Záleží přitom nejen na věku a vyspělosti dětí, ale také na míře jejich mediální gramotnosti a na celkovém přístupu k výchově. Vždy je tedy nutné nechat se vést Duchem svatým a jednat v souladu se svým svědomím. Osobně mám za to, že zvláště u starších teenagerů je možná i zbytečné hledat něco dokonalého a všestranně čistého; takový není ani svět, ve kterém žijeme.
Samozřejmě nedoporučuji sledování např. filmů zobrazujících brutální násilí nebo snímků s otevřenými sexuálními scénami (ty neprospějí ani dospělým), ale jasně křesťanských filmů je celkem málo a mnohdy nejsou z hlediska scénáře ani dalších filmových řemesel zrovna kvalitní. Zvažte tedy, jestli není řešením podívat se s dospívajícími na to, co je zajímá, a potom (nebo už během filmu) o tom s nimi mluvit. Vyjádřete, co se vám líbilo, a co ne a proč. Co vnímáte jako pozitivní, a s čím nesouhlasíte – ať už jde o jednání postav, způsob vyprávění, či třeba filmové zpracování. Pro vaše děti to může být pomocí, aby se učily, jak o věcech přemýšlet a jak k problematickým prvkům zaujmout správný postoj. Tahle schopnost se jim bude v dospělosti určitě hodit.
Mgr. Tomáš Coufal je šéfredaktorem Života víry.
