Radek Hejret: Pamatuj na všechno dobré
Co nás jako první napadne, když se zamyslíme nad židovskými svátky? Chanuka – svátek světel a smažených koblih? Nebo Purim – svátek plný veselí, při kterém se podává oblíbená cukrovinka zvaná Hamanovy uši? Nebo snad Roš Hašana – židovský Nový rok, při kterém zní zvuk beraních rohů a s radostí se namáčejí jablíčka do medu? Židovské svátky máme určitě spojené s dobrým jídlem, spoustou typických písní, ale také s ne úplně srozumitelnými předpisy. Měli bychom se jako kristovci o židovské svátky zajímat? Může to nám jako lidu Nové smlouvy přinést nějaký užitek?
Audio pouze pro předplatitele
Není mým cílem v tomto článku rozebrat všechny židovské svátky, jejich historii a členění do různých kategorií. K tomuto účelu může posloužit například kniha Jana Diveckého „Židovské svátky – kalendářem od Pesachu do Purimu“. Chci se zamyslet nad tím, zda mají židovské svátky, ať už biblické, poutní, historické, nebo moderní, něco společného. Najdeme nějaký společný jmenovatel, který bychom mohli prakticky aplikovat do svého křesťanského života? Pojďme se o to pokusit.
Zakusili jste ve svém životě Boží moc? Každý z těchto momentů byl svátek. Připomínejte si ho.
Dobré jídlo to není. O svátku Jom Kipur, stejně jako na Tiš’a be-av, se židé po celém světě přísně postí. Na Tiš’a be-av, který připadá dle gregoriánského kalendáře na rozhraní července a srpna, je to půst na připomínku zboření prvního i druhého chrámu. Na Jom Kipur se židé postí z jiného důvodu – tento den, desátý den sedmého měsíce, je den pokořování, den smíření. Je to šabat šabaton, nejsvětějš ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
