Petr Kučera: Medvěd a tabulka hříchů
Žiji na Slovensku. Asi před dvěma lety bylo hitem místní internetové komunity bláznivé video muže, který si v Tatrách natáčel medvěda. Divoké zvíře několik metrů před ním tancovalo na skále. Po několika minutách video končí napadením turisty, který si myslel, že nad zvířetem zvítězí pomocí slzného spreje proti huňatým přátelům. Bombičky s plynem velkému zvířeti moc neublížily. Mladík byl překvapen, že „macko“ je silnější. Poslední sekundy videa jsou vidět z již odhozeného telefonu. Je zázrak, že mladík přežil jen s běžnými poraněními. Znalec slovenské přírody a „medvědolog“ Erik Baláž vyjádřil svůj údiv už jen nad nápadem natáčet si divoké zvíře na mobil...

Audio pouze pro předplatitele
Žijeme v době, kdy je možné i to, co se zdá nemožné. Mezi lidmi přibývá pocitu, že už není třeba pokory před omezenými schopnostmi, danostmi, okolnostmi a třeba i divokou přírodou. Vyrůstají generace, které byly skoro za vše chváleny, a pokud napomínány, tak jen opatrně. Snad hrály i hry, ve kterých bylo zapovězeno prohrávat. Také atmosféra ve společnosti je prosycená pojmy začínajícími předponou „sebe-“: sebeúcta, seberealizace, sebeurčení, sebedůvěra, sebevyjádření. Je mnoho kurzů, kde se účastníci učí „sebe-“ dovednostem. Možná by bylo užitečné začít také s kurzy pokory?
Mít zdravé sebevědomí je potřeba. V Písmu však nemohu přehlédnout směr vedoucí k pokoře.
Patřím do starší generace, která si v dětství příliš respektu ani sebeúcty neužila. Zažil jsem pokořující tresty a dehonestující výroky učitelů. Ano, bylo mi to nepříjemné. Ale přece jen se mi zdá, že se společnost vychýlila do opačného extrému. Výsledky jsou neblahé.
Kdysi jsem se podílel ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.