Petr Jašek: Mučedníci z Dogo Nahawa
V noci 7. března 2010 mezi druhou a třetí hodinou ranní obklíčili muslimští útočníci vesnici Dogo Nahawa ve státě Plateau v Nigerii a obehnali ji sítěmi, do kterých se chytá polní zvěř. Pak na jednom místě zapálili vatru a začali střílet z automatické zbraně. Vyděšení vesničané začali utíkat pryč od místa požáru a střelby. Neměli ani tušení, že vbíhají přímo do nastražených sítí, kde je muslimští útočníci pobíjeli mačetami. Zmasakrováno či upáleno bylo 501 lidí, převážně žen a dětí (muži byli na práci v sousedních městech). Fotografie obětí ukládaných do masového hrobu jsou nezveřejnitelné.
Když jsem místo tragédie o několik týdnů později navštívil, masový hrob již zarůstal křovinami, na kterých se pásla domácí zvířata. Představitelé místního sboru se proto na nás obrátili s prosbou, zda bychom kromě pomoci rodinám pozůstalých také nepřispěli na stavbu pomníku, aby hrob neupadl v zapomnění. O několik měsíců později jsem byl pozván na slavnostní odhalení tohoto „památníku“. Sešlo se tam spousta lidí, mezi nimi byli místní i federální církevní hodnostáři, kongresmani a senátoři.
Tušil jsem, že mne náš nigerijský spolupracovník vyzve, abych pronesl slavnostní řeč a povzbudil pozůstalé Božím slovem. Rychle jsem otevřel text z 2. Korintským 4,8–9, ale nepocítil jsem pokoj z ujištění Ducha svatého, že je to slovo pro danou situaci. Hledal jsem proto dál a Boží Duch mě připomněl pasáž ze Zjevení 6,9–11. Jakmile jsem tento text začal ve svém mobilu číst, zap ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
