Pete Greig: „Boží mlčení neznamená Boží nepřítomnost“ (rozhovor)

Stál jste u zrodu modlitebního hnutí, které se za svou dvacetiletou existenci rozšířilo do přibližně stovky zemí po celém světě. Co vedlo k jeho vzniku?

Když jsem ještě jako dlouhovlasý student stopoval po Evropě, měl jsem jedné noci na jakémsi útesu v Portugalsku živé vidění, jak tisíce mladých lidí vystupují z otevřeného atlasu. Trvalo mi ale devět let, než jsem přišel na to, co tohle vidění znamená. Byl jsem tehdy pozván jako host na konferenci ve Valladolid ve Španělsku. Rozhodl jsem se, že povedu shromáždění bojovým pokřikem: Jdeme na to! (španělsky to bylo Venga!). Lidé v sále toho večera zareagovali s obrovským bojovým zápalem. S údivem jsem pozoroval tisíce mladých Španělů, jak zatínali ve vzduchu pěsti a volali po příchodu Božího království. Přitom jsem se v mysli přenesl na lavičku v parku, který se nacházel nedaleko od místa konference. Tam jsem spatřil dlouhovlasého stopaře, který se ptal: „Pane, a kde je ta armáda mladých lidí?“ V tu chvíli mi došlo, že už jsem tady byl. Že jsem skrze Valladolid projížděl několik dní po tom vidění.
Po necelých deseti letech jsem tu stál znovu a Duch svatý odpovídal na mou otázku: „Tady je máš. Tady je armáda, kterou jsem povolal.“

O modlitbě jste také napsal knihu Jak se modlit. Co vás na modlitbě přitahuje? Proč je podle vás tak důležitá?

Modlit se je součástí lidského bytí. Všechny výzkumy ukazují, že se modlí mnohem více lidí, než jich chodí do kostela. Díváme se na hvězdy, chováme novorozené dítě nebo se dozvíme špatnou lékařskou diagnózu a voláme k Bohu. Jako křesťan žasnu nad tím, že sám Ježíš šel v modlitbě příkladem – často se modlil brzy ráno, celou noc a před každým závažným rozhodnutím. Modlil se také v těch nejtěžších a nejbolestivějších chvílích. Být křesťanem znamená mít živý vztah s Bohem. To znamená vést s ním rozhovor. Adam a Eva se procházeli a rozmlouvali s Bohem v zahradě Eden ještě předtím, než na světě existoval hřích, nemoc nebo utrpení. Jsme stvořeni k tomu, abychom svůj život žili v rozhovoru s Bohem.

Vaše nejnovější kniha Jak slyšet Boží hlas se zaměřuje na druhou stranu naší komunikace s Bohem – na Boha a na to, jak k nám chce mluvit. Co byste někomu, kdo knihu nečetl, řekl, kdyby se vás zeptal: Jak můžu Boha slyšet?

Nejdůležitější je naučit se modlit tak, jak vás Bůh stvořil. Někteří z nás jsou od přírody založení racionálněji, jiní jsou emocionálnější nebo mystičtí. Někteří z nás zpracovávají informace vnitřně a jiní vnějškově. Primárně slyšíme Boha jednak v jeho Slově (v Bibli, a nakonec také v Ježíši Kristu) a jednak v jeho šepotu (v podvědomí, snech, svědomí a intuici).

„Je mi jedno, jaká je tvá vůle, moje vůle je, aby moje žena nezemřela!“

Historicky se církev často dělí na dva směry: evangelikály, kteří připomínají důležitost slyšení Božího hlasu v Bibli, a kontemplativní tradice, které zdůrazňují spíše mystické aspekty slyšení jeho šepotu. Jsem přesvědčen, že potřebujeme obojí.

Je možné se v naslouchání Bohu zlepšit? Slyšíte dnes Boha lépe než dřív?

Ano, rozhodně je možné v naší schopnosti naslouchat Bohu růst. Ježíš říká: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou.“ (J 10,27) Naslouchání Bohu je tedy hlavním znakem učedníka. Nejde jen o to naučit se nazpaměť pár biblických veršů, ale naučit se rozeznávat tón, přízvuk, osobitost Božího hlasu. Všichni známe starší křesťany, kteří Boha důvěrně slyší. Je to, jako když se s někým poprvé setkám, a on mi pak zavolá; nemám v telefonu jeho jméno, a tak se snažím přiřadit k hlasu jméno a tvář. Ale jak ho víc poznávám, uložím si jeho jméno do telefonu a pak přesně vím, kdo volá. Po nějaké době se takový člověk možná dokonce stane jedním z těch, které mám v „oblíbených“ kontaktech. Nakonec jeho hlas poznám v každé situaci, protože ho důvěrně znám. Stejné je to i s Bohem.

Jakou roli při naslouchání Bohu hraje Bible?

Boží slovo v Bibli je hlavním zjevením jeho vůle, jeho záměrů a jeho charakteru. Nic, co Bůh říká jakýmkoli jiným způsobem (sny, proroctví atd.), nikdy neodporuje jeho zjevení v Písmu. Musíme se však Božímu slovu v Bibli naučit naslouchat. Pokud si jen náhodně vyberete verše, můžete si z nich udělat téměř cokoli. Proto v knize Jak slyšet Boha vysvětluji umění číst Bibli ve světle osoby Ježíše Krista (což nás on sám učil). To je také důvod, proč jsem tak zapálený pro Lectio Divina (lat. Boží četba či svaté čtení – metoda čtení Bible spojená s rozjímáním, rozšířená v římskokatolické církvi – pozn. red.) – další z prastarých nástrojů, které v knize učím. Jedná se o způsob, jak Bibli nejen číst, ale také se ji modlit. Díky němu text ožívá. Je to velmi vzrušující.

Co když nám někdo z našich přátel řekne: „Bibli jsem zkoušel číst, ale moc jsem jí nerozuměl“? Co byste takovým lidem poradil?

Vždy bych doporučil začít jedním z evangelií. Buď Markovým evangeliem (protože je nejkratší), nebo Janovým evangeliem (protože je nejdramatičtější a nejfilmovější). Zbytek Bible – epištoly, Starý zákon atd. – ukazují na Ježíše. On je tedy klíčem, který pomáhá odemknout smysl Bible. Rád bych vás také povzbudil, abyste četli Bibli s očekáváním. Není to jen tak ledajaká kniha – je to Boží prostředek komunikace s námi.
Když tedy otevíráte její stránky, mějte pocit očekávání a úžasu. To znamená přistupovat k Bibli s vírou. Když vás nějaké slovo nebo věta zaujme, nespěchejte dál. Proměňte je v rozhovor s Bohem. Každá stránka Bible je začátkem rozhovoru. Pokud na to, co čteme, odpovídáme v modlitbě, ožívá to. Další opravdu praktickou věcí je, že některým lidem pomáhá poslouchat audio Bibli, místo aby ji četli z papíru. Právě tímto způsobem byla velká část Bible poprvé přijata, a proto to může být skvělá věc. Já například někdy poslouchám Bibli, když běhám nebo řídím. Je to jiný způsob, jak zpracovat poselství slov.

Modlitba a četba Bible jsou pilíři křesťanského života. Přesto si s nimi řada křesťanů neví rady, někteří otevřeně přiznají, že to neumí nebo je to nebaví. Vám to ale asi nudné nepřipadá. Jak byste k tomu lidi povzbudil?

Když jsem se poprvé setkal se Sammy (která je nyní mou ženou), byli jsme ze sebe navzájem unešení. Celé hodiny jsme si povídali po telefonu. Často jsme se vídali. Při vyslovení jejího jména mi srdce poskočilo. Teď už jsme manželé 29 let a není to stejné jako tehdy. Kdyby mi při vyslovení Sammyina jména pokaždé poskočilo srdce, asi bych už dávno dostal infarkt! Abychom v našem vztahu udrželi romantiku, musíme si pravidelně domlouvat rande.
Jsem si jistý, že někteří mladší lidé si myslí, že jsme neuvěřitelně nudní, a zapřísahají se, že oni takoví nikdy nebudou. Ale naše manželství bylo pevně postaveno nejen na emocích a citech, ale i na disciplíně. Každý rok na výročí svatby obnovujeme svůj manželský slib. Společně se modlíme. Stejné je to s Biblí a modlitbou. Někdy je to vzrušující, potěšující a automatické. Je snadné to dělat. Jindy jsme tak zoufalí, že se modlitbě nemůžeme ubránit. I v takových chvílích je snadné se modlit. Po většinu života však nemáme stejnou úroveň emocí, a proto potřebujeme do života zabudovat disciplínu, abychom si udrželi radost ze vztahu s Bohem.

Je potřeba naučit se rozeznávat tón, přízvuk a osobitost Božího hlasu.

Kdybych vám řekl, že je možné být fit, aniž byste se starali o svůj jídelníček nebo cvičili, věděli byste, že lžu. Stejně tak, chcete-li být duchovně fit, musíte cvičit a pečlivě přemýšlet. Je tu však ještě jedna důležitá věc: naše schůzky se Sammy jsou zábavné. Těšíme se na ně. Žádná disciplína není udržitelná, pokud není zároveň příjemná. Přemýšlejte tedy, jak si čtení Bible a modlitbu zpříjemníte. Já mám oblíbené křeslo a konkrétní časy, kdy si čtu Bibli, a vždycky si uvařím dobrou kávu. Jindy si jdu zaběhat s biblickým veršem v hlavě. Sestavil jsem si nádherné seznamy skladeb k uctívání se svou oblíbenou hudbou. To všechno jsou způsoby, kterými si zpříjemňuji disciplínu.

Když modlitby lámou srdce

Někdy se ocitneme v těžkých životních situacích a naše zoufalé volání k Bohu jako by zůstávalo bez odezvy. Vy sám s tím máte osobní zkušenost v souvislosti s nemocí vaší ženy...

Když byl hnutí Modlitby 24-7 jeden rok a našemu druhému dítěti pouhých sedm týdnů, byl Sammy diagnostikován velký nádor na mozku. Bylo to děsivé. Do té doby jsem si myslel, že mé modlitby mohou zachránit svět. Najednou jsem nevěděl, jestli mohou zachránit i mou ženu. Díky Bohu, že se podařilo operovat a odstranit většinu nádoru. Od té doby však Sammy trpí epilepsií. Mnohokrát jsem viděl, jak sklouzává do záchvatů, a volal jsem k Bohu, aby je zastavil, ale nepomohlo to. A tak se ocitám na takovém zvláštním místě, kde jsem viděl zázraky a věřím v sílu modlitby, ale zároveň musím žít s bolestí a realitou nevyslyšených modliteb. Je to paradox.

Jak jste se vypořádával s tím, že na modlitby nepřišla odpověď, jakou jste si přál? Naučila vás tato zkušenost něčemu?

Zjistil jsem, že mi to láme srdce, a občas jsem se na Boha zlobil. Při jedné příležitosti jsem mu řekl: „Je mi jedno, jaká je tvá vůle, moje vůle je, aby moje žena nezemřela!“ A přesto jsem nějakým způsobem zakoušel Boží přítomnost. Sammy mi jednou ráno, když se probudila v nemocnici, připomněla, že tyhle věci zažívá každý. Rozdíl je v tom, že pokud jste křesťan a procházíte těmito věcmi, máte naději pro tento život – můžete zakoušet Boží lásku a Boží přítomnost – a také naději pro život příští. Řekla mi: „Zbavit se teď Boha nepomůže. Znamenalo by to jen, že jsem vysoce vyvinuté zvíře, které potřebuje být vyřazeno z genetického fondu, a moje utrpení nemá žádný význam. Ale pokud věříme v Boha, můžeme vnímat útěchu, smysl a účel.“
Velkou útěchu čerpám také z toho, že Ježíš Kristus jako jediný ze všech ostatních náboženských postav ukazuje samotného Boha, jak trpí. V Getsemanské zahradě a na kříži zažil nevyslyšenou modlitbu a jeho utrpení se nějakým způsobem stalo největším zázrakem, největší nevyslyšenou modlitbou všech dob. Ježíš rozumí mé bolesti. Vždycky ho žádám, aby mě z mých potíží vytrhl do nebe, ale on místo toho častěji seskočí padákem a připojí se ke mně „v údolí stínu smrti“ (Ž 23).

Jak povzbudit ty, kteří něco podobného prožívají – čelí nemoci nebo vážným životním těžkostem –, a Bůh mlčí?

Nejprve bych vám doporučil, abyste si přečetli mou knihu Když Bůh mlčí, která vyšla i v češtině. Pomohla už mnohým, kteří prožívají velkou bolest, a přitom zakoušejí Boží mlčení. Mnoho lidí mi řeklo, že je přivedla zpět k víře v Ježíše nebo jim zabránila víru ztratit. Za druhé bych řekl, že je důležité pochopit, že Boží mlčení neznamená jeho nepřítomnost. Slíbil, že nás nikdy neopustí ani nezanechá. Corrie ten Boom, která přežila nacistický koncentrační tábor a prošla nepředstavitelným utrpením, jednou řekla, že pokud jedete vlakem a ten vjíždí do dlouhého temného a děsivého tunelu, není čas vystupovat. To je dobrá rada. Zůstaňte věrní věcem, kterým jste kdysi věřili, a ony se opět projeví jako pravdivé. Jako děti jsme uměli věřit, i když jsme třeba něčemu nerozuměli. Jak stárneme, myslíme si, že můžeme důvěřovat, jen když rozumíme. To ale není pravda. Upněte se na Boha, jehož cesty jsou vyšší než vaše cesty, a on vás krizí provede.

Jak se modlíte v současné době, kdy se na Ukrajině válčí a Evropa se musí vypořádat s přílivem a integrací uprchlíků?

Je nezbytné, abychom se přimlouvali za náš svět, který v současné době prochází tolika krizemi. Bible říká, že „náš boj není proti krvi a tělu, ale proti duchovním mocnostem“ (Ef 6,12). Řešení mnoha z těchto problémů není jen politické, diplomatické nebo ekonomické, ale také duchovní. Mnozí Ukrajinci jsou křesťané – jsou to lidé modlitby. V této době se k nim můžeme solidárně připojit v modlitbě. Když se modlím za nějakou situaci nebo krizi, zaměřuji se na tři P:

1. Postihnutí těžkostmi – modlím se za ty, kteří truchlí, mají strach, kteří jsou vysídleni atd.
2. Politici a mírotvorci – modlím se, aby měli moudrost, odvahu a pokoru.
3. Pastoři a pastýři – modlím se, aby hlásali evangelium a jako pastýři Kristova stáda obvazovali zlomená srdce v těžkých dobách, které mohou být zároveň okamžiky velkých příležitostí pro Boží království.

Dnes se lépe vyrovnávám s tajemstvím

Jak se vyvíjel váš osobní vztah s Bohem? Jak došlo k tomu, že jste se rozhodl vydat mu svůj život?

Můj příběh se od příběhu mé ženy velmi liší: Ona se stala křesťankou v 17 letech, pocházela z úplně nekřesťanského prostředí a bylo to velmi dramatické. Já jsem vyrůstal v křesťanské rodině a moje cesta víry byla spíše pomalým otevíráním dveří. V průběhu let jsem do nich postupně vstupoval.
Když mi bylo 17, na víru jsem se vykašlal. Měl jsem špatné známky, moje přítelkyně mě pustila k vodě, všichni přátelé odešli na univerzitu a já jsem začal pracovat jako umývač veřejných záchodků v nemocnici. Byl jsem nešťastný a v depresích. Potřeboval jsem Boha, ale zdálo se mi, že je vzdálený. Volal jsem k němu, ale žádnou odpověď jsem nedostával. Četl jsem Bibli, ale nic z toho mi nedávalo smysl. Poctivě jsem chodil do společenství, ale připadalo mi, že se tam všichni přetvařují. Buď tam Bůh vůbec nebyl, nebo mu bylo všechno jedno. A tak jsem se na všechno vykašlal.
Asi o měsíc později za mnou po jednom koncertě přišel cizí člověk. Řekl mi, že je křesťan a že skoro celý koncert zíral na můj zátylek a v mysli se mu neustále objevoval obraz mihotavého světla svíčky. Najednou plamínek zhasl a všechno upadlo do temnoty. Pak se ale svíčka znovu rozhořela a osvítila celou místnost. Ptal se mě, jestli mi to dává nějaký smysl. Neochotně jsem přikývl. O několik měsíců později jsem se probíral vánočními přáními a do očí mě uhodil biblický verš na jednom z nich: „V temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.“ (Iz 58,10) Vzpomněl jsem si na obraz se svíčkou a s absolutní jistotou jsem věděl, že tento náhodný verš je přímo pro mě.
Po nějaké době jsem si šel pro radu za jednou moudrou ženou a vyprávěl jsem jí o sobě a o tom všem. Ptal jsem se jí, co mám podle ní dělat. Ona vyběhla z místnosti a po chvilce se vrátila s dopisem od Jackie Pullingerové, která působila jako misionářka v Hongkongu. V dopise jsem našel celou 58. kapitolu z Izajáše. Nicole mi poradila, abych nasedl na příští letadlo a odcestoval do Hongkongu. A tam začala moje svíčka znovu hořet.
Zjistil jsem, že jako ateista jsem na tom byl ještě hůř než jako křesťan. Byl jsem uzdraven, proměněn a pověřen službou, které se od té doby věnuji. Bůh promluvil. Vrátil se zpátky do mého života. Ale trvalo to téměř rok a tehdy mi to připadalo jako věčnost.

Asi jste si dnes s Bohem blíž než na začátku. Jak to vnímáte?

Nejsem Bohu blíž, ale znám ho lépe. Když poznáme Ježíše, jsme plně spaseni a on zcela naplní náš život. Je tak blízko, jak jen můžeš být. Ale pak v průběhu let rostete v chápání tohoto vztahu, a to je určitě moje zkušenost. Myslím, že jako mladý člověk jsem věci vnímal dost černobíle – ve všem jsem si byl velmi jistý. Ale teď se mnohem lépe vyrovnávám s tajemstvím. Důvěřuji Bohu, i když mu nerozumím. A v něm spočívá moje naděje. Těžko si dovedu představit realitu bez Boha v jejím středu.

Modlitby 24-7

Modlitby 24-7 jsou mezinárodním a mezicírkevním modlitebním hnutím, které začalo otevřením modlitební místnosti s nepřetržitou modlitební stráží, vedenou mladými lidmi z města Chichester v Anglii roku 1999. Od té doby se rozšířilo do více než 100 zemí po celém světě.

Podtitulem Modliteb 24-7 je modlitba, misie a spravedlnost. Cílem hnutí je modlit se za ostatní i celou společnost, usilovat o osobní proměnu Ježíšem Kristem, která vede k lásce k lidem a nesení dobré zprávy do všech oblastí společnosti.

V ČR jsou Modlitby 24-7 reprezentovány sítí modlitebních místností a lidí z křesťanských společenství z celého spektra české církve, kteří se zapojují do modlitebních řetězců.

Bližší informace: www.modlitby24-7.cz.