Nechápal jsem, proč Boha neslyším (příběh čtenáře)
S křesťanstvím jsem se osobně setkal až ve 20 letech, když uvěřila moje o tři roky starší sestra. Chodila se svojí nejlepší kamarádkou do „spolku bláznů“, jak jsem tehdy říkal. Přál jsem si, aby se „z toho dostala“, přesvědčoval jsem jí, že nějakou hůlčičku nepotřebuje.
Nechápal jsem tu změnu. Razil jsem heslo, že co si neudělám sám, to nemám, a že jediný, na koho se opravdu mohu spolehnout, jsem já sám. Tento životní styl mě nakonec dohnal až na úplné dno. Po dvou tragicky neúspěšných vztazích během roku a půl jsem se psychicky téměř zhroutil.
Tehdy, ani nevím proč, jsem se rozhodl, že půjdu se sestrou v neděli na bohoslužbu. Kázání mi spíš ještě víc ublížilo, bylo jako šité mně na míru a ukazovalo na můj prázdný život, ve kterém jsem jako samosprávce totálně pohořel. Přesto jsem už na konci shromáždění věděl, že musím přijít znovu. Postupně se u mě rozhořel zájem o Písmo. Měl jsem doma starou Bibli kralickou, kterou jsem začal studovat. Všichni mí noví přátelé ze sboru mě přemlouvali, abych si pořídil jiný překlad, ale pro mě to byla výzva.
Všichni kolem mě měli úžasnou trpělivost. Jednu svou kamarádku ze sboru jsem několikrát dokonce rozplakal, když jsem ji dostal do křížové palby svých námitek p ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
