Nečekaný dárek pod stromeček (příběh čtenářky)

„Ahoj Aluško,“ políbí mě.
„Tak to vypadá, že budu mít práci!“ jdu rovnou k věci.
„Aha, no vidíš, tak to je fajn!“
„Je to převážně z domova.“
„Super.“
„Ale až od prosince. A je to jen za 10 000 Kč měsíčně.“
„Nevadí, tak aspoň něco.“
„A to se ani nezeptáš, co to je?“
„A co to teda je?“
„Rodičovská dovolená.“

Ne, nejsem čerstvě „z(a)bouchnutá“ dvacítka po škole. Je mi už jednou tolik. S mužem, který se na mě stále (i když teď trochu nevěřícně) usmívá, jsem už půlku svého života. A na hřišti v parku, kde stojíme, si právě hrají naše dvě děti.

Dvě čárky a tisíc otazníků

Abych použila ten správný těhotenský příměr – od ranního vytřeštěného pohledu na dvě čárky se zalykám koktejlem otázek a emocí a nejsem si jistá, jestli to všechno nějak spolknu, anebo vyzvrátím: Ještě sice nejsem v důchodovém věku jako Sára, ale nebudou se mi i tak lidé posmívat? Může být vůbec to mrně zdravé? A přežije první trimestr? Kde budeme bydlet?