Michal Klesnil: V bludišti chodeb a mříží
Nedávno jsem se po dlouhé době dostal na návštěvu do vězení. Jeden vězeň, který se za mřížemi obrátil, si na mě našel spojení v Životě víry a napsal mi. Odepsal jsem mu a nakonec se podařilo s vedením věznice dohodnout, že jej jako duchovní navštívím. A bylo to docela zajímavé.
Audio pouze pro předplatitele
U brány se mi nějak stále nedařilo projít bezpečnostním rámem tak, abych nepípal. Když už jsem podnikal asi třetí pokus, povídal jeden z dozorců položertem: „Vy jste duchovní, co? Je to vidět, jste takový trpělivý.“ Opáčil jsem něco v tom smyslu, že je to důsledek osobního setkání s Ježíšem. Pak jsem prošel a dál jsme to neřešili.
Za bránou se mě ujal další dozorce a po průchodu mnoha chodbami a mnoha bezpečnostními dveřmi jsem se setkal se svým bratrem v Kristu. Dozorce nás zavedl do jedné místnosti, tam nás usadil ke stolku a sám se posadil o pár metrů dál. V duchu jsem si řekl: ,Dobře, když tu budeš sedět, budu mluvit tak nahlas, abys z toho taky něco měl.‘ S bratrem jsme mluvili asi půl druhé hodiny. Byl moc vděčný za návštěvu. Snažil jsem se jej povzbudit a skrze Boží slovo upevnit ve víře. Probrali jsme spolu evangelium a nakonec jsme se dostali k tématu křtu Duchem svatým a spolu jsme se za něj modlili.
Tím ovšem věci neskončily. Když mě komisně se tvářící str ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
