Martin Luther a Jan Kalvín o Božím odvěkém předurčení
„Všichni nebyli stvořeni k témuž cíli. Někteří jsou předem určeni k věčnému životu, jiní k věčné záhubě,“ prohlašuje Jan Kalvín (Jean Calvin, 1509–1564) v „Instituci křesťanského náboženství“. Ví, že nauka o předurčení (predestinaci) je „labyrint, z nějž se lidská mysl nedokáže vyprostit“. To však pro něj není důvod, aby o ní pomlčel. Bůh nám přece ve svém Slově nezjevuje nic zbytečného. Jestliže se někdo proti dvojímu předurčení bouří, je to podle něj třeba přičíst na vrub lidské zkaženosti, která se opovažuje hádat s Bohem a obviňovat jej z nespravedlnosti.
Audio pouze pro předplatitele
V souladu se svým odvěkým rozhodnutím Bůh pouze některým umožňuje přijmout zvěst evangelia, u většího dílu lidstva však způsobuje, aby evangelium dopadalo na hluché uši. Takže si Bůh vlastně záchranu většiny lidí nepřeje? Nepřeje a nic nám do toho není, odpoví Kalvín. Bůh k tomu má své důvody, které není povinen člověku sdělovat. Je Stvořitelem a Pánem všeho, takže je zcela v pořádku, když se svými výtvory naloží dle svého uvážení. Třeba tak, že mnohé zničí. Nikomu přece nic nedluží – tím spíš, že všichni lidé jsou ve svém nynějším stavu vzhledem k Adamovu selhání vadnými výrobky. Proto Bůh zůstane spravedlivý, i když odsoudí všechny. Je milosrdný, vyvolí-li ke spáse alespoň některé.
Poté, co Kalvína ovládla myšlenka předurčení, již nedokázal číst biblické texty, aniž by ji do nich „včítal“.
Tyto úvahy se odvíjejí od Pavlova listu Římanům, listu, v němž reformátoři v 16. století – a před nimi Augustin (354–430), na nějž se často odvolávali –, nacházeli j ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
