Kde jsou ty klíče? (příběh čtenáře)
V práci se mi stala zvláštní věc. Zjistil jsem, že se mi kamsi zatoulal svazek klíčů. Byly na něm tři klíče – od kanceláře, od skladu a od mojí osobní skříňky.
Audio pouze pro předplatitele
Hledal jsem všude možně, a ne a ne je najít. Druhý den po zjištění ztráty už jsem začal vidět černé scénáře – že se bude muset měnit zámek, kopírovat nové klíče pro kolegy a že na mě budou všichni naštvaní.
Když už jsem byl opravdu zoufalý, došlo mi, že jsem zatím zkoušel všechno – jen jsem se na to ještě nezeptal Boha. Vždyť on přece musí vědět, kde ty klíče jsou! V duchu jsem ho tedy poprosil o pomoc.
Během vteřiny mi přišla do hlavy myšlenka: „Nechal jsi je na tácku v jídelně.“
Nejdřív jsem tu myšlenku zavrhl. „To je ale blbost. Proč bych klíče pokládal na tácek, když je vždycky nosím v kapse?“ A i kdybych je tam položil, určitě bych si je hned zase vzal. V žádném případě bych tam celý svazek nenechal.
Jenže všechna ostatní místa už jsem prohledal, takže mi nakonec nezbylo nic jiného než tu možnost prověřit. Šel jsem do jídelny a zamířil rovnou k pokladně. A ještě než jsem paní pokladní stihl něco říct, vidím, že klíče u ní leží.
„Prosím vás, já jsem tady asi zapomněl na tácku klíče,“ povídám. Paní se usmála, podala mi je a já jsem měl obrovskou radost. V tu chvíli jsem si znovu uvědomil, jak úžasný je náš Bůh – slyší modlitby i v obyčejných starostech.
Petr Esner, CB Dobruška
