John Wimber – tlouštík na cestě k nebi

Začnu titulkem: Neuráží vás, když se o vás mluví jako o „tlouštíkovi“?

Vůbec ne. Sám jsem o sobě říkal, že jsem „jen obyčejný tlouštík na cestě k nebi“. I jako dítě jsem byl spíš drobné postavy, pihovatý zrzek, který rád poslouchal jazz.

Vyrůstal jste bez otce, v rodině matky. Prý byla velmi obětavá?

Když mi bylo šest nebo sedm, moc jsem si přál saxofon. Máma mi ho koupila, i když byl drahý a ona vydělávala jen dolar denně. Ani nevím, kolik roků ho pak splácela. Byl tak velký a já tak malý, že jsem ho musel mít před sebou na židli, abych na něj dosáhl. A to byl jen první z mnoha výdajů za hudební nástroje a učitele.

Chápu správně, že jste nebyli zrovna bohatí?

Sice jsem nikdy netrpěl opravdovým hladem, ale byly dny, kdy jsem měl k jídlu jen ovesnou kaši. Jednou jsem se zeptal: „Mami, jsme chudí?“ Odpověděla mi, že ne. „Sice nemáme peníze, ale nejsme chudí. Chudoba je v hlavě.“

Vaše žena napsala, že jste v dětství od matky dostal ...