Jiří Dohnal: Jalovec v pustině, nebo strom u vody?
Závislost na člověku není žádný malý nešvárek. Není to jen jakési akné na naší jinak hladké pleti. Je to natolik závažná věc, že se Hospodin postaral o to, abychom měli o tomto hříchu písemný záznam (Jr 17,5–6).

Audio pouze pro předplatitele
Spoléhání na člověka nás činí „drogově závislými“, přičemž drogou v tomto případě jsou lidské uznání, potlesk, obdiv, přijetí, objetí, sex nebo pocit bezpečí, důležitosti, úspěšnosti, vlivu a síly atd. Tedy věci, které samy o sobě nejsou zakázané či škodlivé. Každý z nás je k životu potřebujeme, aby z nás byli lidé emočně a sociálně zdraví, vyrovnaní a dávající. Nicméně zvolíme-li si za zdroj těchto věcí jinou lidskou bytost, která se samozřejmě taky potýká se stejným deficitem jako my, a ne Hospodina, který stojí za vším, co dobrého od lidí přijímáme, pak se naše srdce touto volbou „odvrátilo od Hospodina“ a my budeme žít „na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi, slepí vůči dobru, které přišlo“. Jen Hospodin je totiž původcem a výhradním distributorem zmíněných věcí (i když k distribuci často používá lidi), a navíc i jejich jediným nevysychajícím zdrojem.
Neochotně jsem svolil a začalo peklo.
Týden jsem špatně spal, budil ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.