Jana Peřtová: Od kabinetu až na záchod
Slovo evangelizace mi nahání hrůzu. Ne snad že bych v Bibli nečetla Velké poslání. Ale možná právě proto, že je tenhle text pro mě pořád tolik inspirativní. Asi je to jen tím, že slovo evangelizace ve mně budí podobný dojem jako jiná slova, která znamenají úpravu „čehosi“, co na ni jen pasivně čeká. Představuju si, že při evangelizaci podobně jako při homogenizaci, jde o tlak, který má ze směsi vyrobit něco stejnorodého, uniformního. Jenže ono je to vlastně přesně obráceně, ne? Ježíš přišel, aby nás vytáhl zpátky z anonymity do intimity. Do unikátního vztahu s Otcem. Požehnané originality, rozmanité a neopakovatelné, která přímo prýští Životem.
Audio pouze pro předplatitele
Jestli evangelizace znamená naplnění Velkého poslání, pak má tento nástroj sloužit k získávání učedníků, vlastně studentů. Asi jako banner nové vysoké školy, která vás připraví na život. Jestli tedy hodláte žít už pořád – neboli žít, i když čas už nebude existovat –, pak to chce pořádné studium, nejen jednorázový seminář.
Jenomže do té naší „školy“ se moc lidi nehrnou. Má asi špatnou pověst nebo co. Nebo, a to je ještě pravděpodobnější, vypadá až moc historicky na to, aby lákala studenty, kteří myslí na budoucnost. Bude to chtít atraktivní charismatické lektory, kteří už mají s tímhle Žitím na furt nějaké zkušenosti. Dovolte mi podělit se o ty svoje.
Ježíš přišel, aby nás vytáhl z anonymity zpátky do intimity.
Nedávno jsem po deseti letech ukončila spolupráci se soukromou ZUŠ na Valašsku. Už na začátku mé kariery pedagoga populárního zpěvu, když přicházeli zájemci o toto studium do mé třídy, jsem vynechávala rutinní zkoušky hudebního sluchu a ryt ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
