Jana Matulíková: Není to konečná meta
Psychologové popisují štěstí jako stav, kdy u člověka dlouhodobě převažují pocity spokojenosti a pozitivity. Asi každý člověk by tedy raději zvolil štěstí před neštěstím, radost před žalem, úspěch před selháním. To přece logicky chceme. A mám-li být upřímná, myslím, že většinou i máme. Záleží na úhlu pohledu a na tom, s kým se porovnáváme.
Audio pouze pro předplatitele
Druhý význam slova „štěstí“ používáme, když popisujeme nějakou mimořádnou situaci – vyhráli jsme ve sportce, neujel nám autobus, sehnali jsme lístky na obvykle vyprodané představení. Ale přece jen toužíme spíše po té dlouhodobější variantě. Koneckonců, jak praví občanský zákoník, na to máme právo.
Prý jsme „velmi šťastná země plná velmi naštvaných lidí“. Netýká se to i nás, křesťanů?
Žijeme ve 21. století a v naší zemi máme možnosti, které předchozí generace neměly. Lékařskou péči od prenatálního stavu až po smrt, dostatek jídla, možnost cestovat, vzdělávat se, stroje, které za nás dělají spoustu těžké práce, rychlá a bezpečná auta... Přesto v loňském roce Hospodářské noviny otiskly článek o tom, že jsme „velmi šťastná země plná velmi naštvaných lidí“. Zjevně mnozí nejsme spokojení s tím, co máme. Jde o lidi, kteří žijí bez Boha, anebo se to týká i nás, křesťanů?
Pracuji jako kaplanka ve vězení. To je místo, kde je spíše „pláč a skřípění zubů“. M ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
