Franz Lippi: Největší motivace pro modlitbu? Když vidíme, jak Bůh odpovídá

Můžete se českým čtenářům krátce představit?

Když mi bylo dvacet jedna let, Pán si mě našel a zachránil, když jsem víceméně náhodou četl Janovo evangelium. Ve Weizu, malém městě nedaleko Štýrského Hradce (Grazu), kde jsem pracoval jako elektroinženýr, jsem se také seznámil se svou ženou a v roce 1981 jsme se vzali. Nebyly nám dopřány přirozené děti, ale dostali jsme spoustu duchovních synů a dcer. Možná i díky tomu jsme měli čas více investovat do lidí.

Přivedli za mnou asi 11–12letou dívku, která trpěla epilepsií. Viděl jsem, jak u ní začíná záchvat. Ptal jsem se Pána: „Co teď mám dělat?“

Byl jste u zrodu společenství Exousia Christian Fellowship, v jehož čele jste stál třicet let. Přibližte nám začátky...

Rok po mém obrácení jsme spolu s dalšími dvěma mladými muži začali hledat církev ve Weizu, ale protože tam nebyli žádní křesťané, založili jsme domácí společenství.

Díky četbě knihy Watchmana Nee „Pravý život křesťana“ jsem byl pokřtěn Duchem svatým. V naší domácí skupince jsme měli velmi intenzivní společenství. Zejména o víkendech k nám přicházeli lidé z širšího okolí a společenství se rozrůstalo. V té době už jsem měl vlastní firmu, kterou jsem v roce 1986 přestěhoval do Štýrského Hradce, a naše společenství se tam přesunulo také. O rok později jsem se stal jeho hlavním pastorem a na základě slova z první kapitoly Janova evangelia – „těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi“ – jsme sbor pojmenovali Exousia Christian Fellowship (řec. exousia – autorita, pravomoc).

Jak se to stalo, že se malá skupinka rozrostla ve velký sbor?

V začátcích tvořilo pevný základ společenství několik rodin. Ještě ve Weizu jsme dělali něco, co bych označil jako „friendgelism“ (spojení anglických slov friend – přítel – a evangelism – evangelizace) – oslovování přátel, kolegů a sousedů evangeliem. To pokračovalo i ve Štýrském Hradci, ale kromě toho se ještě rozvíjela služba uzdravování. Bylo to poté, co se mě Bůh dotkl během intenzivního studia Písma na toto téma. Ve společenství jsme zakoušeli rostoucí přítomnost Ducha svatého a během chval a někdy i kázání se začala dít uzdravení.

Kromě budování vztahů s lidmi jsme pořádali také velká shromáždění s evangelisty z USA, kteří lidem sloužili modlitbami za uzdravení. Sem sice přicházelo hodně lidí, ale ne mnoho z nich pak přišlo i do sboru. Proto jsme se opět více zaměřili na budování osobních vztahů.

Kolem let 1993/1994 jsem strávil nějakou dobu v modlitbách na „skrytém místě“ v horách. Poté jsme ve sboru prožili vylití Ducha svatého. Mimochodem se to dělo v podobnou dobu jako „torontské požehnání“, i když nezávisle na něm. V té době jsme o dění v Torontu neměli ani tušení.

Boží přítomnost, která se projevovala na našich shromážděních, lidi přitahovala. Zažívali jsme uzdravování a osvobozování. 

Vaše služba se rozšířila do jihovýchodní Evropy a vedla ke zformování týmu BLAST Ministries (Balkan Loving Apostolic Serving Team – Apoštolský služební tým milující Balkán). Proč vám leží na srdci právě Balkán?

Už když jsme byli malé domácí společenství v Hradci, dostali jsme od Boha slovo: „Budete mateřským sborem pro mnohé na Jihu a na Východě.“ Jih byl Balkán, východ v té době země tzv. východního bloku.

Řekli jsme: „Pane, když to říkáš, tak se to stane.“ Ale neměli jsme žádnou konkrétní představu. Když v roce 1991 vypukla válka v Jugoslávii a když Srbové opustili Slovinsko, cítili jsme, že je čas jít do Slovinska, založit sbor a pomáhat církvím.

A tak jsme to udělali; prostě jsme jednali podle toho, co nám Bůh řekl. Výrazně to zesílilo v březnu 1999, kdy jsem měl opět v horách svůj oddělený čas pro modlitbu a půst. Tam jsem prožil setkání s Bohem, kde mi ukázal svou otcovskou lásku k národům na jih a východ od Rakouska. Přijal jsem obraz, jak v komunitách rostou další a další domy pokoje, až se celý národ naplnil světlem. Bůh mi svěřil apoštolské pověření, které vedlo k tomu, že jsem v roce 2001 ukončil svou profesní kariéru technika. Do té doby jsem svou službu pastora vykonával vedle svého civilního zaměstnání.

Už po naší první návštěvě Slovinska začala naše služba nabírat na intenzitě a šířit se dál – do Chorvatska, Černé Hory, Bosny a další států bývalé Jugoslávie.

Moje srdce se pro Balkán rozhořelo poté, co mi Bůh ukázal svou lásku k tomuto místu. Já jsem to jako jeho syn převzal a nesl to dál, do dalších zemí, a dokonce kontinentů. Ale všechno to začalo na onom „skrytém místě“, kde se se mnou Bůh setkal a vložil mi lásku k Balkánu do srdce.

Opakovaně mluvíte o modlitbě a setkání s Bohem na „skrytém místě“. Jak vypadá „vaše skryté místo“?

Skryté místo je v Písmu zmiňováno mnoha způsoby. Vidíme Mojžíše a Jozua, jak tráví čas ve stanu setkávání. Stál v ústraní, aby zde mohli trávit čas s Hospodinem nikoli „pracovně“, ale aby s ním rozvíjeli vztah. A vidíme to v Písmu na mnoha dalších místech: Davidův stánek, modlitby a půst proroků, Ježíš, který se stahuje do ústraní, aby trávil čas se svým Otcem.

Je to čas pro „modlitbu naslouchání“. Je to touha být s ním, poznat jeho srdce. Zahrnuje proces očišťování před vstupem do Svatyně svatých. A je to také způsob života, když vaše srdce uchvátí to, jak je takový čas vzácný.

Většinou jsem přijal nějaké přímé zjevení od Boha, právě když jsem se pro něj oddělil na skrytém místě. A poté, co mi Pán takhle „hodil lano“, začal jsem hledat v Písmu, abych si toto zjevení upevnil. A protože v mém duchu už bylo něco uloženo, skrze Boží slovo se to začalo rozvíjet.

Modlitba je jednou z klíčových disciplín křesťanského života, a přesto jako by pro řadu křesťanů byla problematická. Proč myslíte, že to tak je?

Moje obrácení začalo, už když jsem si přečetl několik prvních kapitol Janova evangelia. Tam jsem četl, že Slovo se stalo tělem, že Bůh chce přebývat v nás a komunikovat s námi. Takže od začátku jsem tak trochu očekával dialog s Bohem. A dialog znamená naslouchat, mluvit, naslouchat, mluvit... Existuje mnoho různých druhů modlitby – všichni máme své modlitby, když jsme v nouzi, modlitby za své potřeby...

Modlitbu můžeme popsat také jako věc sebekázně. Ale disciplína je to jen z části. Musíme počítat s touhou Ducha svatého přimlouvat se – jak se o tom píše v osmé kapitole listu Římanům (Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy... Ř 8,26). Já sám také bojuji s určitými druhy modlitby – např. kdy vidíte nějakou oblast v národě, která se dotýká vašeho srdce, a trávíte hodiny přimlouváním se za to. A to je bezpochyby určitá oběť. Oběť je součástí našeho křesťanského života.

Myslím si, že modlitba musí být vedena Duchem svatým, protože čím více se modlíme podle Otcovy vůle, tím více vidíme odpovědi na své modlitby. A neexistuje větší motivace pro modlitbu, než když vidíme, jak na ni Bůh odpovídá.

Proto je také důležité budovat vedoucí v oblasti modlitby. Mnoho lidí se modlí svůj „nákupní seznam“. Nebo se modlí a modlí, aniž by zmáčkli tlačítko „přepínám“. Aniž by se zastavili a naslouchali Boží odpovědi. Ale právě v odpovědích dostáváme další vedení.

Bylo pro vás vždycky přirozené se modlit, nebo jste se tomu musel nějak učit?

Myslím, že díky tomu zjevení a porozumění slovu z Janova evangelia, že Slovo se stalo tělem, aby přebývalo mezi námi, jsem začal tuto interakci s Bohem vyhledávat. Takže něco pro mě bylo přirozené, ale zároveň jsem také aktivně hledal, jak v tom růst a učit se – skrze lidi, kteří by mě v modlitbě vedli. Poslouchal jsem nahrávky s jejich vyučováním nebo četl jejich knihy a studoval jsem různé druhy modlitby

Můžete se podělit o nějaké osobní zkušenosti s modlitbou? Můžete sdílet nějaký příběh o vyslyšené modlitbě?

V mé službě mě často lidé oslovovali, abych se modlil za různé situace. Někdy jsem do toho byl zkrátka vhozen. Vzpomínám si, jak mě jednou můj duchovní otec vzal na jednu konferenci, kde vyučoval o uzdravování a pak se s lidmi modlil za uzdravení. Potom mi řekl: „Tak, Franzi, a teď ty – jdi a modli se.“

Přivedli za mnou asi jedenácti- dvanáctiletou dívku, která trpěla epilepsií. Viděl jsem, jak u ní začíná záchvat. Ptal jsem se Pána: „Co teď mám dělat?“ A Bůh mi řekl: „Je to duch. Spoutej ho a pošli pryč.“ Udělal jsem to ve jménu Ježíše Krista. A v ten moment ji ten duch opustil. Na konferenci jsem ji potom ještě opakovaně potkával – byla veselá, uvolněná. Byla z toho vysvobozena.

Jindy za mnou přišel muž, který přišel o zrak v jednom oku a v druhém mu chyběla zornice. Zeptal jsem se ho: „Co bys chtěl?“ Odpověděl: „Chci vidět.“ Ptal jsem se Pána, co teď. a on mi odpověděl: „Zavři oči, vlož ruce na jeho oči a modli se.“ Tak jsem to udělal, mohlo uběhnout asi tak třicet vteřin a Duch svatý mi řekl: „Odtáhni ruce, je to hotovo.“ Byl jsem docela nervózní, ale najednou ten muž zavolal: „Já vidím!“ Vyzkoušeli jsme to – zakryli jsme mu oko, na které předtím neviděl, a vyzvali jsme ho, ať nám řekne, kolik druhým okem uvidí prstů, které mu ukážeme. To jsme několikrát zopakovali. Muž skutečně viděl.

Ale jelikož existují různé druhy modlitby, i moje zkušenosti jsou různé. Některé modlitby jsou spojené s duchovním bojem proti různým mocnostem a silám. Ve Slovinsku jsme se modlili proti jedné konkrétní mocnosti. U jednoho z dobrovolníků se před shromážděnou církví projevil démon. Odešel jsem s tím mužem ven, mluvil jsem s ním a modlil jsem se. Démon odešel a potom ta církev začala růst.

V listopadu budete v Praze hostem semináře „Modlitba – jazyk synů a dcer“. Jaký hlavní důraz chcete ve svém poselství přinést?

Chci se podělit o to, co jsem se naučil o důležitosti skrytého místa. Místa, kde zakoušíme důvěrný vztah s Bohem, ale také to, že je milující a přijímající Otec. Chci lidi povzbudit, že když pochopíte, že jste milovaní Boží synové, vaše modlitby se začnou měnit. Být synem je něco jiného než být jen posluchačem. Syn má totiž vliv. A když říkám syn, myslím tím zralý syn, který ví, kým je. Aby naše modlitby byly efektivní, je důležité, abychom věděli, kým jsme v Kristu. Abychom to znali nejen svým intelektem, ale abychom to věděli v hloubi srdce.

Franz Lippi bude hlavním řečníkem semináře Modlitba – jazyk synů a dcer, který 9. 11. v Praze pořádá Křesťanská misijní společnost. Na seminář se můžete hlásit zde.