Chtěla jsem být cool holka, kterou nic nezlomí
Jsem dítě rodičů, kteří jsou křesťany už 25 let. Kdo by kdy řekl, že pod střechou, kde dva lidé horlivě následují Pána a na rozdíl od nevěřících lidí žijí spořádaným životem, se jejich dítě v 16 letech rozhodne žít bez Boha? Jenomže směřování dětí ne vždy vychází tak, jak by si pro ně rodiče přáli. Vaši rodiče ani církev vás k Bohu nepřivedou. Tyto věci jsou pro budování křesťanského života důležité, ale nejdůležitější je Boží dotek ve vašem životě. To jsem však jako dítě vyrůstající v církvi nezažila.
Audio pouze pro předplatitele
Přestože jsem chodila do církve, nerozuměla jsem Bohu a Boha jsem neznala. Jen jsem poslušně dělala všechno, co dělali ostatní a k čemu mě vedli rodiče. Když mi bylo asi třináct, byla jsem pokřtěna, ale vlastně jsem nechápala, proč jsem se nechala pokřtít. Asi proto, že už jsem se cítila zodpovědná za své hříchy.
Rodiče jsem nechápala. Co je tak špatného na tom, že si užívám mládí?
Dospívání a jeho průběh může být v životě člověka velký zmatek, a to byl i můj případ. Už na základní škole se začala objevovat neposlušnost a vzpoura. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem jsem se po mnoha hádkách s rodiči rozhodla, že už do církve chodit nechci. Samozřejmě, co jiného mě lákalo než sladká chuť hříchu a hříšného života. Odmalička mi rodiče ukazovali, co je dobré a co zlé. Jenomže jako Eva v Bibli jsem zatoužila „ochutnat ze stromu“, ze kterého jsem nesměla.
Nechápala jsem rodiče – co je tak špatného na tom, že si užívám mládí? Vyvolávalo to neustálé spory ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
