Děti a pornografie: Jak je připravit na výzvy života
Pornografie, sociální sítě a sexuální obtěžování mají společnou jednu zásadní věc: Dříve tu nebyly – nebo alespoň ne v takové míře, v jaké se s nimi setkávají děti a teenageři dnes. Ve výchově tudíž současným rodičům v tomto ohledu příliš nepomůžou vlastní zkušenosti z dětství ani moudrost starších generací. Dalším prvkem těchto problémů je dopamin – „hormon odměny“, jehož extrémní dávky z nezdravých zdrojů ovlivňují mladé lidi víc, než si myslíme. Co s tím? Dobrou zprávou je, že jako rodič nebo jako vedoucí mládeže můžete být pro děti cestou ke svobodě.
Audio pouze pro předplatitele
S pornografií jsem se setkal ve 14 letech, což je z pohledu současných statistik dost pozdě. Během jednoho roku jsem si vybudoval závislost a nesl jsem na vlastní kůži celou škálu následků. Necítil jsem emoce, nebyl jsem schopný se radovat. U podobně závislých lidí často přichází demotivace ke koníčkům, ke škole, k životu obecně; nenávist k sobě, porovnávání s druhými. Z toho můžou přicházet deprese a úzkosti. Člověk začíná jinak vnímat realitu, má pokřivený pohled na manželství a sexualitu, neustále posouvá hranice toho, co považuje za běžné.
Když se dítěte zeptáte, proč si myslí, že je to špatně, zjistíte, jak problém vidí. Na tom se dá stavět.
V mém případě to ve spojitosti s dalšími nevyřešenými věcmi z mého dětství vedlo k tomu, že se změnily moje sexuální preference. Nejdřív jsem se díval na heterosexuální pornografii, potom jsem přešel na homosexuální pornografii, a čím se člověk sytí, tím také je. Na pornu jsem byl nakonec závislý asi až do 21 le ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
