David Novák: Cestou k životu je... umírání
Představte si, že na něčem celý život pracujete, až nakonec dosáhnete cíle a stanete se známým. Lidé vás následují, milují vás a důvěřují vám. Na samém vrcholu se zastavíte a zjistíte: „Nemá to smysl, nejraději bych to všechno, co jsem dělal, pohřbil.“
Audio pouze pro předplatitele
Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ (J 12,24)
Připomíná to situaci z úryvku z Janova evangelia (viz rámeček). Ježíš slavně přijíždí do Jeruzaléma. Je tak populární, že to jeho opozice shrne slovy: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (v. 19) Sám Ježíš svým učedníkům řekne, že „bude oslaven“ (v. 23). Jako by tím potvrzoval slova farizeů o tom, že jej následuje celý svět. Zřejmě v něm mnozí našli potvrzení slov o přicházejícím Mesiáši, který nastolí mír a přinese spravedlnost a právo.
Do této radosti najednou Ježíš pronáší slova o pšeničném zrnu, umírání, a dokonce nenávisti ke svému životu... Jako by řekl ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
