Dave Patty: „Tati, ublížils mi...“

Svůj dopis začíná slovy: „Milý tatínku, jednou, bylo to nedávno, ses mě zeptal, proč tvrdím, že z Tebe mám strach. Nevěděl jsem, jako obyčejně, co Ti mám odpovědět, a to zčásti právě kvůli strachu, který z Tebe mám, a zčásti proto, že bych byl musel, abych tento strach odůvodnil, uvést příliš mnoho okolností, a nemohl tedy v ústním projevu zachovat byť i jen jakous takous soudržnost. A jestliže se Ti teď pokouším odpovědět písemně, bude to tak jako tak jen velmi neúplné, protože i při psaní mě ve vztahu k Tobě obtěžují strach a jeho důsledky a protože sám rozsah tématu daleko přesahuje mou paměť a mé chápání.”

„Moje žena se mě zeptala, jestli jsem otci někdy odpustil. Ne, a ani nevím, jestli to dokážu.“

Po pětačtyřiceti strojopisných stranách, na nichž Kafka popisuje svou bolest a zranění a které jsou podle něj stále „velmi neúplné“, končí slovy: „Na to Ti odpovídám, že především celá tahle námitka, kterou je částečně možné obrátit i proti Tobě, nepocház ...