Co nám vzala a dala velká voda (osobní příběh)
V neděli 15. září se Ostravou, Krnovem, Jeseníkem a blízkým okolím prohnala povodeň. Tu neděli jsem zrovna vedl shromáždění v našem ostravském sboru. Vybízel jsem k modlitbám za ty, kdo byli vodou poškozeni, a nabádal, aby se ti, kdo o někom takovém vědí, ozvali, abychom se za ně mohli modlit nebo jim nějak prakticky pomoct. V té době mě vůbec nenapadlo, že se to týká i naší rodiny.
Audio pouze pro předplatitele
Po shromáždění jsme měli společný oběd staršovstva s mladými vedoucími z našeho sboru. Na mobilu jsem měl vypnutý zvuk; přesto jsem si všiml, že mi chodí nezvyklé množství zpráv od našich dospělých dětí. Později jsem zjistil, že psaly ohledně povodní. Měly totiž zprávy od přátel, že náš dům v Jeseníku byl vytopen. Voda nám vyrvala dveře, poškodila okna a děti postupně začaly posílat fotky té zkázy. Povodeň dosahovala do výšky 175 centimetrů. Někde byl od bahna zašpiněný i strop, jak se voda v domě vířila a stříkala. Potom děti poslaly fotky, jak náš dům uklízejí přátelé z církve. Nikdo jsme v tu dobu v Jeseníku nebyli, dostali jsme se tam až v úterý.
Voda nám vyrvala dveře a okna.
Děti postupně začaly posílat fotky té zkázy.
Když jsme na vlastní oči viděli tu zkázu, byl to nepopsatelný pocit. Cestou k bývalému domovu vidíte zbourané a zničené domy, vyplavené obchody, zdevastovaná auta, poškozené silnice a mosty, hromady bahna, nešťastné lidi a všude š ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
