Chuck Parry: Rozhodl jsem se zůstat v horách, dokud nepotkám Stvořitele

Reprezentujete kalifornský Bethel, který se stal jedním z nejvlivnějších sborů na světě. Má obrovský vliv díky knihám, kázání i biblické škole. Jaké jsou nevýznamnější oblasti, ve kterých Bethel přinesl současnému křesťanství něco nového?

Řekl bych, že to jsou projevy Ducha svatého. Ježíš dal církvi dary, dal nám Ducha svatého a své Slovo. Usilujeme o dary Ducha svatého – o proroctví, uzdravování, zázraky. Kdykoliv Ježíš kázal evangelium, říkal: „Nebeské království je zde.“ Pak uzdravil nemocné a vyhnal démony. Svým učedníkům řekl, aby i oni hlásali, že Království je zde, a uzdravovali a vyháněli démony. Myslím si, že je to prostý návrat k tomuto základnímu povolání a projevům přicházejícího Království s mocí a dary, které proměňují životy, ničí práci nepřítele a přinášejí Boží světlo.

Babička doufala, že je v nebi, a zatím byla zpátky ve svém starém těle. Byla tak zklamaná!

Jak konkrétně o dary usilujete?

Za prvé čteme jeho Slovo a to, co v něm o tomto tématu říká. Chci-li vědět něco víc například o uzdravování, budu číst příběhy v evangeliích o tom, jak Ježíš uzdravil každého, kdo k němu přišel. Pak budu číst o zaslíbeních, která jsem jako věřící dostal. O těchto věcech s Bohem mluvím a přijímám je za své: „Aha, toto jsi nám dal? To chci. Jak s tebou, Bože, můžu spolupracovat?“ Někdy se nám stává, že po Bohu chceme, aby dělal, co chceme my, ale tak to nefunguje. Lepší je říct: „Chci dělat to, co chceš dělat ty.“

Pokračujme v příkladu uzdravení. Modlíte se za každého, kdo přijde a chce být uzdraven, nebo čekáte na to, až ucítíte Ducha svatého, abyste to udělal?

Někdy to cítíte, někdy ne, ale Bůh stále uzdravuje.

Znamená to, že lidé byli uzdraveni pokaždé, když jste se za ně modlili?

Nestává se to vždy, ale stále je to náš standard, protože Ježíš uzdravil každého, kdo chtěl. Ve Skutcích 10,38 se píše: „Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.“ Mluví se o něm jako o Ježíši z Nazareta. Věřím, že se zde mluví o jeho lidství a o tom, že Bůh pomazal muže, který každého uzdravil, protože Bůh byl s ním. A Ježíš říká, že budeme dělat mnohem víc než on.

Věříme proto, že standardem je, že každý by měl být uzdraven. Nedosáhneme-li tohoto standardu vždy, přichází někdy intelektuální přístup: „Musíme najít nějakou výmluvu nebo důvod, proč se to nestalo.“ S tím nesouhlasíme. Věříme, že standardem je vždy Ježíš a nikdy ho nesnížíme jen proto, abychom vysvětlili, proč se něco nestalo. Budeme nadále usilovat o to, abychom se jeho standardu přiblížili.

Všímáme si, že je uzdraveno více lidí než dřív. Někdy vidíme uzdravení u všech, někdy ne, chceme ale vidět, že každý prožil dotek Boží lásky a pokoje a byl zbaven stresu a strachu, který nemoc provází. Věřím, že pokaždé, když se modlíme, předáváme něco z Boha a věci se začínají měnit.

Měl jsem jen pytel vloček a dříví na oheň

Jste ředitelem Healing Rooms (Míst uzdravení) v Bethelu. Kdy a jak jste se k této práci dostal?

Když jsem před sedmnácti lety přišel do Bethelu, Místa uzdravení už fungovala. Líbilo se mi, co se tam děje, proto jsem tam začal sloužit a později jsem je začal vést.

Nevyrůstal jsem v křesťanské rodině. Ježíše jsem potkal v horách v Coloradu, když mi bylo dvacet dva. Četl jsem Bibli a prostě jsem věřil všemu, co se v ní psalo. Neusiloval jsem o službu uzdravování, ale usiloval jsem o Ježíše. Jeho srdce bije pro každého člověka. V Písmu jsem viděl, že nemocné uzdravoval.

Co vás vedlo k tomu, že jste začal číst Bibli, i když jste nepocházel z křesťanské rodiny?

Nejdřív jsem potkal Ježíše (smích).

Procházel jste se v horách a najednou tam byl? (smích)

Ne úplně (smích). Je to trochu delší příběh. Šel jsem na vysokou školu studovat architekturu, která se mimo jiné zabývá konstrukcemi a designem. Musel jsem studovat fyziku, trochu mě nudila, ale musel jsem napsat semestrální práci. Hledal jsem téma a narazil jsem na zlatý řez. Všechno v přírodě mu odpovídá. Byl jsem tím unesen a říkal si: „Počkej, pokud je ve všem takový opakující se vzor, musí být přece nějaký návrhář, designér celého světa a stvoření.“ Začala ve mně růst touha se s ním setkat. Začal jsem přemýšlet a hledat. Byl konec šedesátých a začátek sedmdesátých let, ve Spojených státech se nic moc nedělo a neznal jsem mnoho lidí, kteří by přemýšleli o duchovních věcech. Přicházel východní mysticismus a lidé tyto věci studovali. Navštívil jsem pár tradičních sborů, ale nic se mého srdce nedotklo, nudil jsem se.

Po skončení univerzity jsem měl plán: Na horách v Coloradu jsem dřív lyžoval a chodil, možná jsem tam vnímal Stvořitele. Rozhodl jsem se, že si tam koupím chatu a zůstanu, dokud tam Stvořitele nepotkám.

To zní dobře...

Koupil jsem chatku a na podzim 1972 se do ní přestěhoval. Stvořitel se dlouho neukazoval (smích). Začalo sněžit, zůstal jsem uvězněný v horách, rozbilo se mi auto a došlo mi jídlo. Měl jsem jen pytel vloček a hodně dříví na oheň. Po Vánocích přestalo sněžit a kolem Nového roku jsem jednou v noci vyšel ven a na nebi uviděl miliony hvězd. Připadal jsem si troufale a domýšlivě, když jsem chtěl vidět Stvořitele navzdory tomu, jak malý ve vesmíru jsem.

Šel jsem si lehnout, ráno jsem se probudil, všude se ve sluneční záři třpytil sníh. Vstal jsem a řekl: „Jak tě můžu poznat?“ Najednou se po celé chatě rozlilo světlo, které bylo jasnější než slunce venku, a věděl jsem, že to je Ježíš. Padl jsem na kolena a odevzdal jsem se mu. Cítil jsem, jak hovoří v mém nitru: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřijde k Otci než skrze mě.“ Nikdy jsem Bibli nečetl, takže jsem nevěděl, že to v ní je. Odpověděl jsem: „Ukaž mi prosím Otce.“

Tak jsem začal cestu s Bohem. Cítil jsem jeho přítomnost v přírodě, a proto jsem v ní chtěl dál žít. Bylo to tak skutečné, že mě ani nenapadlo jít někam do kostela.

Koupil jsem si indiánské týpí a žil v něm tři roky. Jednou přišla krásná blondýna a postavila si týpí naproti mně. Tak jsem potkal svoji ženu (smích). Jsme spolu už čtyřicet osm let. Stále jsme se ale nepotkávali s křesťany.

Vaše žena byla křesťanka?

Ne, jako malá chodila do kostela a Bibli znala lépe než já. Ale žila se svojí babičkou, která do kostela chodit nechtěla, tak přestala taky, když jí bylo asi dvanáct.

Pět let poté, v roce 1977, nám někdo řekl o skupině věřících, kteří se scházeli ve vesnici o asi čtyři sta lidech vysoko v horách. Modlili se za křest Duchem svatým, prorokovali, mluvili v jazycích, modlili se za uzdravení a viděli zázraky. Vypravili jsme se tam a přišli na jejich modlitební shromáždění. Bylo jich tam asi dvacet, seděli v kruhu a pozvali nás dál: „Pojďte, budeme chválit Boha.“ Nic podobného jsem předtím nedělal. Jedna paní hrála na kytaru, začali zpívat a postupně zpívali v různých jazycích. Silně jsem prožíval Boží přítomnost a rozhodli jsme se, že k nim budeme chodit. Naučili mě, jak číst Bibli. Dřív jsem začal knihou Genesis a dostal se téměř do Exodu (smích). Navrhli mi, abych začal číst Janovo evangelium, a vysvětlili nám, co je spasení.

Uzdravování je jádrem evangelia

Vraťme se k Bethelu. Jaká je jeho historie?

Bethel byl založen asi před šedesáti lety. Byl to původně letniční sbor a jeho členové věřili v křest Duchem svatým. Ale nebylo vidět tolik uzdravení a zázraků. To se změnilo s příchodem Billa Johnsona.

Jak to probíhalo?

Bill Johnson byl pastorem ve sboru ve vesnici v horách, ve Weaverville. Bylo to v době, kdy probíhalo probuzení v Torontu a na Floridě. Mnoho z nás do těchto míst jezdilo, protože jsme slyšeli, že tam Duch svatý mocně jedná. Po návratu domů jsme byli stále „nabití“ a citliví na projevy Ducha. Ve Weaverville bylo asi sto padesát lidí, začaly se dít zázraky, lidé začínali být uzdravováni.

Dříve byl v Bethelu pastorem Billův otec, ale v té době už byl po smrti. Sbor Billa pozval, aby se u nich stal pastorem, protože žádného neměli. Souhlasil, ale chtěl, aby sbor usiloval o to, co zažívali ve Weaverville, tedy o přítomnost Ducha svatého a jeho dary. Bylo tam hodně projevů, které nebyly běžné, ale Bill jim nechtěl bránit. Souhlasili.

Myslím, že bychom měli své škatulky vyhodit do povětří a nechat Boha, aby byl Bohem.

Některé projevy mohou být kontroverzní...

Někdy probuzení vypadá chaoticky, lidé padají na zem a smějí se nebo pláčou, Bůh se lidí dotýká. Někteří se toho bojí a nelíbí se jim to. Bill ale nechtěl ustoupit, a tak se sbor nakonec rozdělil a někteří odešli. U těch, kteří zůstali, jsme viděli růst Boží přítomnosti a jeho projevů. Nicméně oběma sborům se daří dobře, není mezi námi nenávist nebo nepřátelství. Není pouze jeden správný způsob, jak vést sbor.

S mojí ženou jsme založili dva podobné sbory v Coloradu. Když jsme pak přišli do Bethelu, viděli jsme, že to je to, co chceme i my.

Důraz Bethelu je na zakládání dalších sborů a uzdravování. Vnímáte to jako spojené nádoby, nebo dvě linie vaší služby?

Zakládal jsem sbory, když jsem byl mladší, teď už to nedělám. Lidé všude chtěli vidět víc uzdravení. Znáte někoho, kdo je nemocný a potřebuje uzdravení?

Ano...

Každý někoho takového zná (smích). Bible slibuje uzdravení. Proto mě zvou do různých zemí: „Chceme u nás ve sboru vidět víc uzdravení.“ Problém je, že ke sboru nejde prostě jen přidat uzdravení. Není na okraji evangelia, ale v jeho centru, protože Ježíš řekl svým učedníkům, aby kázali evangelium a uzdravovali. Věříme, že uzdravování a další projevy Ducha jsou přirozeným projevem kázání evangelia. Na mnoha místech, kam nás pozvali, neměli tento způsob uvažování. Proto rád jezdím tam, kde chtějí vidět kulturu, kterou Ježíš přinesl, a učím je, jak hostit nebo spravovat „kulturu nebes“.

Dočetla jsem se, že jste viděl lidi vstát z mrtvých. Můžete o tom říct něco víc?

Křísit mrtvé je Ježíšův příkaz, proto to děláme. Nebyl jsem na to připravený. První člověk, kterého jsem viděl vzkříšeného, byla babička mojí ženy. Byla po mrtvici a žila s námi. Nebyla na tom dobře, modlili jsme se za ni a dala svůj život Ježíši. Na farmě jsme ji pokřtili, když jí bylo osmdesát dva.

Měla hodně slabé srdce. Pracoval jsem ve stodole a šel jsem jí domů udělat oběd, povídali jsme si a najednou se svalila na gauč. Přiběhl jsem k ní, sedl si, vzal ji do náruče a ona zemřela. Přestala dýchat, začala ztrácet barvu, začala být studená a strnulá, prostě odešla. Byl to svatý okamžik, protože všechny moje děti se narodily doma a teď doma zemřela babička, bylo to vzácné. Držel jsem ji, chválil Boha, protože jsem věděl, že je s ním, uběhlo hodně času.

Pak jsem přemýšlel: „Co se dělá, když doma někdo zemře? Mám zavolat policii?“ Ptal jsem se Boha: „Co mám dělat?“ Pak jsem pomyslel na svoji ženu. Babička ji vychovávala, když ji jako dítě opustila matka. Moje žena zrovna odjela s dětmi do vesnice a byla by smutná, kdyby se s babičkou nemohla rozloučit. Tak jsem mluvil s Pánem: „Přál bych si, aby tu Linda byla a mohla se rozloučit.“ Najednou jsem uslyšel Ducha svatého: „Pokárej smrt.“ Udělal jsem to a najednou se z ní zvedl šedý mrak a odletěl. Zarazil jsem se. Stále vypadala mrtvá. Tak jsem začal mluvit slova života. Bylo to postupné a pomalé, ale začala být teplá, vracela se jí barva, po chvíli jsem ucítil slabý dech a nakonec otevřela oči. Vykřikl jsem: „Babičko!“ (smích) Bylo to vtipné, podívala se okolo a řekla: „Ale ne.“ Doufala, že je v nebi, a zatím byla zpátky ve svém starém těle. Byla tak zklamaná! (smích)

Začali jsme si povídat, vtipkovali jsme a pak přišel kamarád, který se mnou pracoval. Byl jsem pryč docela dlouho, a tak se ptal, co se stalo. Řekl jsem mu: „Můžeš zajet do vesnice a přivézt Lindu, co nejrychleji to půjde?“ Přijela i s dětmi, kterým jsem řekl: „Obejměte babičku a řekněte jí, že ji milujete.“ Prožili jsme spolu krásné chvíle a asi po několika hodinách se znovu převalila na gauč a zemřela. Chválili jsme Boha a už jsme ji nechtěli přivést zpátky. Věděli jsme, že se má dobře. Pochopil jsem, že Boží láska k mé ženě je větší než smrt. To bylo úžasné.

Bethel a new age?

Bethel je na mušce mnoha kritiků. Na internetu si o něm můžeme přečíst spoustu negativních věcí, v angličtině i v češtině. Byl byste ochoten se k některým bodům této kritiky vyjádřit?

Lidé si informace googlují, ale zeptal bych se, proč nejdou na naše webové stránky a neposlechnou si některá kázání, aby slyšeli, co učíme, místo toho, aby četli pouze kritiky.

Ne všichni ale umějí anglicky...

Aha, chápu.

Bethel bývá obviňován z používání metod new age, např. jde o používání ladiček (dnes již zesnulá manželka Billa Johnsona Beni psala o používání ladičky o frekvenci 528 Hz jako prorockého aktu nebo prostředku uzdravení – pozn. red.) nebo lehání na hroby křesťanských osobností k získání pomazání...

Bůh stvořil zvuk a vibrace, takže ladička není věc new age. Orchestr se také musí naladit na jeden tón. Udivuje mě, že se lidé bojí zvuku a věcí, které Bůh stvořil, v domnění, že se jedná o new age.

A co to lehání na hroby křesťanů?

Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by to opravdu dělal. Lidé chodí na významná místa. Šel jsem se podívat do Betlémské kaple, protože si vážím Jana Husa. Udělal úžasné věci, byl naším předchůdcem. Nebudu tam dělat žádné praktiky new age, ale můžu vyjádřit svoji úctu a modlit se k Bohu: „Bože, chci mít takovou odvahu, jakou měl on.“ Chci se nechat inspirovat životy takových křesťanů.

Vedete nevěřící k pokání?

Samozřejmě. Nemusí ale činit pokání a uvěřit proto, aby byli uzdraveni, protože uzdravení je pro každého. Nikdo, koho Ježíš uzdravil, ještě nebyl křesťan. Proto se modlíme za uzdravení nebo prorokujeme každému, abychom jim ukázali Boží dobrotu. Pak je vedeme k pokání, aby byli spaseni a přijali Ježíše. Na Místech uzdravení i na shromážděních každý týden hlásáme evangelium a lidé přijímají Krista. Je to součástí toho, co žijeme.

Zastáváte učení prosperity? Je podle vás bohatství zaslíbeno všem, kdo přijali spasení a poslouchají Boha?

To je citlivá věc, protože Bůh není chudý. Ježíš řekl: „Zloděj přichází, aby kradl, zabíjel a ničil, já jsem přišel, abych vám dal život, život v hojnosti.“ Bůh je Bohem hojnosti, který nám nic neodepírá. Naším cílem není být bohatí a evangelium nepoužíváme k tomu, abychom se stali bohatými. Věříme ale, že se můžeme modlit za to, aby lidé dostali práci a mohli se starat o své rodiny. I proto je chceme učit různým věcem. Chceme být užitečnými občany, kteří přispívají společnosti. To je pro mě prosperita.

Máme doktrínu prosperující duše. Ta zná Boží dobrotu a nemá deprese, hlad ani nedostatek. Věříme, že Boží dobrota zasahuje do každé oblasti našeho života, cílem ale není, jak mohu postavit vlastní království nebo kolik můžu mít. Nikdy to není sobecké: „Chci být bohatý, Bože, dej mi...“ Patří nám Boží království, a máme tedy přístup ke všemu, co je v Bohu, ke všem Božím požehnáním v Ježíši. Jak to vypadá a co to znamená? Pokud mám od Boha vizi jít do Afriky a začít misii, můžu důvěřovat Bohu, že se postará o vše, co k tomu potřebuji.

Osobně věřím tomu, že mám přístup ke všemu, co potřebuji k práci pro Boží království, ale v bance nemám milion dolarů. Staly se zázraky: přišly peníze, auto, měsíce jsem nemusel natankovat, a pořád jsem měl v nádrži benzin... To se děje. To je pro mě prosperita – nic mi nechybí, nežiju v nedostatku. Ale neznamená to, že musím mít nejlepší dům, nejlepší auto nebo cokoliv dalšího.

Nevyhledávám věci, aby mi daly identitu. Bohatství pro mě znamenají jiné věci – lidé v mém životě, vnoučata. Věřím tomu, že nemusíme být chudí, ale v knize Přísloví čteme, že pokud budeme líní, může se stát, že chudí budeme. Myslím si, že jako věřící bychom se neměli „upracovat“, ale měli bychom být produktivní, energičtí a dělat dobře svoji práci.

Bible jako ladička

Je kánon Písma kompletní? Jakou roli hrají současná proroctví vedle proroctví Písma?

To je dobrá otázka. Celá Bible je pravda, ale celá pravda o světě není pouze v Bibli. Věřím, že pravda, kterou zjevuje Bůh, nepůjde nikdy proti Božímu slovu, ale v mnoha ohledech ji rozšíří. Duch svatý je Duchem pravdy, který nás vede k celé pravdě. Bible není dostatečně velká na to, aby psala o každém aspektu, který se může objevit ve vašem životě v roce 2025. Jsou v ní principy, ale prorocké slovo určené vám může odemknout nějaké zjevení, které nebude v rozporu s Božím slovem. Můžeme použít přirovnání s ladičkou (smích): Pokud je Bible ladička, vše bude rezonovat podle ní.

Pokud slyšíte proroctví, jdete do Bible a díváte se, zda je to s ní v souladu?

To bych mohl, nebo se můžu sytit Božím slovem každý den, přemýšlet o tom, co jsem četl, a tak si zapsat Slovo do srdce. Pak vím, jestli s ním něco rezonuje, nebo ne.

Někdy můžu dostat prorocké slovo, které mi říká, abych dával pozor, například, že dnes někoho potkám a bude to důležité setkání. Takové věci se v Bibli stávají. V takovém případě si řeknu: „Dobře. Budu ostražitý a budu si dávat pozor na lidi, které dnes potkám.“ Nechci promeškat setkání, které Bůh připravil. Je to slovo, které není napsáno v Písmu, ale je to projev Božího srdce ke mně. Proroctví zjevuje Boží srdce a mysl. Pavel křesťanům v Korintu říká: „Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ Neříká: „Můžete říkat pouze slova, která tady píšu já ve svých dopisech.“

Nevidím Bibli jako něco omezujícího, vidím ji plnou zaslíbení, která jsme ještě neviděli naplněná. Jak některé věci Bůh udělá ve vašem nebo mém životě, se bude lišit od toho, jak je udělal v životě někoho jiného, protože je osobní a my jsme jiní. Někdy chce mít církev všechno pěkně srovnané v malé krabičce, černobílé, ale on je mnohem větší.

Ježíš řekl: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoliv věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.“ Neříká nám, jak to dělat. Když je nějaká potřeba, řeknu vám: „Chceš, aby se to stalo? Shodneme se?“ Nemluvím o ferrari nebo dobrých známkách, ale o zničujících zemětřeseních, lesních požárech nebo sexuálním otroctví. Začíná se tak rozjíždět přímluva, která vede třeba k odhalování obchodování s otroky.

Proč to někdy trvá tak dlouho? Je mnoho lidí, kteří se modlí za mír na Ukrajině, shodnou se na tom, je jich víc než dva.

Když se modlíme a týká se to lidí, máme tam všechny lidské volby. William Wilberforce bojoval v parlamentu proti otroctví v Britském impériu dvacet let, než na svoji stranu získal většinu. Většina byla zpočátku proti němu, vydělávali na otroctví slušné peníze. Někdo musí dát impulz a pak je nutné, aby se dotkl mnoha srdcí a změnil je. Myslím, že je jednodušší odvrátit hurikán nebo lesní požár než lidi. Je proto důležité dát věci do pohybu, který pak dá do pohybu lidská srdce. Život není tak jednoduchý, jak bychom si přáli.

Ano, ale někdy může mít člověk dojem, že to jednoduché je. Mluvil jste, že máte vysoký standard, zázraky se dějí, lidé jsou uzdravovaní, a pak se věci nedějí...

Ano, ale když se to stane, je to jednoduché. Když to komplikujeme, nestane se to. I když vidím, že někdo není uzdraven, chci mít jistotu, že zakusil Boží lásku, kterou k němu Bůh má. Pokud ji lidé prožijí, vše se v jejich světě začne měnit.

Co s tím, kdy v knihách čteme samé pozitivní příklady, a když to nevidíme i ve svém životě, říkáme si, co děláme špatně?

Většina lidí to neprožívá. Proto si myslím, že je dobré psát o tom, že se to děje, aby viděli, že to je možné. Chci, aby věděli, že zázraky se dějí i dnes. Věřím, že svědectví jsou povzbudivá.

Je něco, co byste chtěl vzkázat českým čtenářům?

Chceme rozšířit své vnímání Boha. Je příliš snadné zařadit ho do náboženských škatulek. Myslím, že bychom měli škatulky vyhodit do povětří a nechat Boha, aby byl Bohem. Tím, co udělá, nás ohromí. Škatulky se mohou zdát bezpečné, ale ve skutečnosti bezpečné nejsou, protože nám brání zažít Boží nespoutanost.

Zájemci o podrobnější informace o sboru Bethel v Reddingu a reakce jeho vedoucích na různé kontroverze kolem něj mohou na YouTube zhlédnout sérii videí Rediscover Bethel (v angličtině): https://1url.cz/@bethel