Čeští pastoři u protinožců: Nová přátelství i utopené brýle

„Při návštěvě několika různých sborů na mě vyskakovalo téma celistvosti a rozmanitosti. Každý sbor byl tak odlišný od předchozího, měl jiné důrazy, hodnoty, styl nedělní bohoslužby, a přesto všechny byly misijně aktivní, s důrazem na sdílení evangelia ve svém městě. Sbory měly ucelený přístup v tom, jak získávat nové lidi, jak sloužit místní komunitě, jak vychovávat nové učedníky, jak dělat pastoraci – i když to každý dělal trochu jinak, zdůrazňoval jiné verše.
Oslovil mě důraz na to, proč církev existuje. Hezké budovy otevřené komunitě, kavárny pro příjemné rozhovory, dobrá hudba i láska k Bibli a Kristu, která zněla z kázání i vyučování.“

Martin Penc, pastor AC Kolín, iniciátor výpravy

„,Chci, aby nebe milovalo naši církev, protože lidé, kteří sem přijdou, budou zachráněni. Vždyť z čeho se nebe raduje? Když jeden hříšník činí pokání,‘ vysvětloval nám australský pastor Richard Kobakian z LifeHouse Church v Melbourne.
Od prvního dne ke mně Bůh mluvil skrze druhé lidi. Někdy mi připomínal, co se mi vytratilo. Jindy vytáhl něco nového. Silně se do mě otiskly tři důrazy. Prvně: špičková kvalita. Cokoli můžeme udělat skvěle, udělejme to, protože přesně toho je Bůh hoden. Je hezké potkat se s mladou slečnou, která řekla, že uvěřila, protože „na péči o běžné věci viděla, že v tomhle sboru jim na Bohu záleží“. To druhé: nenáboženská, civilní touha po Božím nadpřirozeném jednání. Viděl jsem snahu zapojovat celou škálu obdarování do každodenního života v církvi, a to včetně patera služebností od apoštolů po učitele. A do třetice: služba místní komunitě. Neustálé hledání odpovědí na otázky: Proč nás sem Bůh postavil? Jak a čím můžeme nejlépe posloužit svému okolí? To zdůrazňoval mj. i starosta dvousettisícového města Woolongongu, jehož vedení s církvemi úzce spolupracuje.
Velká síla byla, když se na konferenci v Melbourne přes 500 křesťanů modlilo za Česko a naše církve. Nebo osobní setkání s Darlene Zschechovou, která na přelomu tisíciletí vedla snad nejznámější chválicí tým z Hillsongu...
Není snadné z mého australského deníku, který má dvacet stran A4, vybrat něco na pár řádků. Kdybych musel vytáhnout jediný poklad, tak nejvzácnější pro mě byl čas se skupinou 65 českých vedoucích napříč denominacemi. Padaly předsudky, obrušovaly se hrany a vznikla nová blízkost.“

Jakub Limr, pastor KS Mozaika Hradec Králové a člen Rady KS

„Austrálii jsem již jednou navštívil, jako AC máme s některými služebníky dlouhodobou spolupráci, takže jsem věděl, kam jedu. V tomto ohledu jsem žádné větší překvapení nezažil. Co však pro mne bylo nejsilnější, co jsem očekával a na co se nejvíce těšil, byl samotný formát akce. Tím, že nás tam bylo více, celé týmy blízkých spolupracovníků, navíc z několika denominací, vznikl společně sdílený zážitek. Ten byl umocněn časem, kdy jsme poznatky mohli společně hodnotit. Vážím si rovněž chvil, kdy jsme spolu neformálně hovořili, a tak se alespoň trochu poznali. Myslím si, že právě tyto prvky pomohou lépe definovat potřebu změn v našich církvích a snadněji i nějaké změny provést.“

Martin Moldan, biskup AC

„Setkání s australskou církví zafungovalo jako katalyzátor rozhovorů českých vedoucích o tom, kam může směřovat česká církev, kde jsou naše slabiny i jak budovat církev, která je přitažlivá pro mladé lidi, kteří jsou ochotni do ní investovat svoji energii a kreativitu, ale třeba také pro lidi z byznysu. Oslovila mě vysoká kvalita vůdcovství na více úrovních vedení církve, která částečně vycházela z většího počtu sborů nad 500 i 1000 lidí, které generují ohromný počet vedoucích, ale i zdravá pragmatičnost a odvaha rychle měnit věci, které nefungují, a získávat do klíčových rolí lidi, za nimiž stojí konkrétní ovoce. Zjevná byla řádově menší byrokracie a větší zaměření na lidi a vztahy než na přebujelé struktury a kontrolu. Pro mnohé asi byla překvapením rozvinutá služba žen v nejrůznějších vedoucích rolích, která vedla k zamyšlení, jak aktivně vytváříme prostředí, kde mohou ženy bez zbytečných obav sloužit podle svých obdarování. Inspirativní byla i oblast služby sborů místní komunitě, která byla jak teologicky, tak prakticky dobře ukotvená a efektivní. Projekt Nové horizonty, jehož byla tato cesta součástí, také nechce být jen jednorázovým plácnutí do vody, ale chce být platformou pro další rozhovor a spolupráci na tom, aby česká církev ,zařadila na vyšší rychlost‘ s výhledem na dalších 5–10 let.“

Jiří Unger, tajemník ČEA

„V minulých dvou týdnech jsem navštívil celou řadu bohoslužeb v několika australských městech. Všude jsem zažil vřelé přijetí, intenzivní chvály, motivační úvody ke sbírkám, bouřlivá kázání i vroucí modlitby. Po nějaké době se mi začaly zkušenosti z jednotlivých bohoslužeb slévat. Snažím se utřídit si myšlenky a popsat převládající dojem. Poslední bohoslužba skončila a já kráčím městem, abych s kamarády strávil poslední večer na pláži. Najednou slyším z vedlejšího domu hudbu: dunění basů, synťák a do toho dva mladé rapující hlasy. Neodolám. Vstupuji dovnitř. Je to další modlitebna. Dýchá zcela jinou atmosférou. Většinu lidí tvoří mladí přistěhovalci, pravděpodobně z Jižní Ameriky. Pousmál jsem se a chvíli s nimi zůstal. Sledoval jsem rap, scénku i svědectví. Bylo mi tam dobře.
I kdybych mohl u protinožců strávit ještě dalších pár týdnů, nezvládl bych postihnout celou pestrost Kristovy místní církve.“

Dalimil Staněk, kazatel CB Zlín 

„Sbory, které jsme navštívili, mají několik tisíc členů a některé z nich mají vlastní biblické školy. Zaujala mě úzká spolupráce církve s univerzitou Alphacrucis. Ta pro sbory i pro různé křesťanské organizace připravuje výukové materiály a videa včetně materiálů pro samostudium nebo pro vyučující kurzu. Existuje velká škála vzdělávacích programů co do hloubky a rozsahu, od soustředění přes roční až po víceleté, podle potřeb sborů a organizací. Univerzita a sbory se vzájemně nevnímají jako konkurence, ale doplňují se. Praktičtěji orientované vzdělávání při sborech podporuje rozvoj lidí a připravuje na laickou službu. Je ale také přípravou pro akademické studium, kde se již předpokládají znalosti a zkušenosti ze služby. Asi 50% výuky už probíhá on-line. Existuje velká škála vzdělávacích programů co do hloubky a rozsahu, od soustředění přes roční až po víceleté, podle potřeb a očekávání a potřeb sborů a organizací. Podobné trendy vidíme i u nás. Zahraniční zkušenost nás ujistila v tom, že cesta, na kterou se ETS v posledních letech vydal, je správná.

Miloš Poborský, ředitel Evangelikálního teologického semináře 

... a ještě bonusová historka na závěr:

„Poslouchám píseň Oceans od Hillsongu: ,Vezmi mě do hlubin, dál, než se kdy odvážím, tam, kde budu silnějším...‘ Píseň má hlubší rozměr, když u toho oceánu člověk stojí. Zůstal jsem sám ve městě Wollongongu jižně od Sydney a šel obdivovat vlny. Stál jsem po kolena ve vodě a nechal se obouchávat přicházejícími vlnami, na kterých lidé surfovali. 19 z nich bylo veselých. 20. vlna však vypadala jinak. Měla necelé tři metry. Vím to. Nesundal jsem si brýle, chtěl jsem ty oceány opravdu vidět. Vím, byla to blbost, brýle se do oceánu neberou. Glo glo glo. Vlna mě zasáhla jako padající stěna, během vteřiny jsem měl obličej v písku. (... vezmi mě do hlubin, dál, než se odvážím...) a vlna mě táhla zpět do moře. Brýle, nebo život. No, vybral jsem si život. Hned přišla druhá, pak třetí... a pak zase ty malé, klidné, veselé vlnky. Nevím, zda jsem se stal silnějším. Určitě mám nové brýle a větší respekt k vodě.“

Martin Penc, pastor AC Kolín, iniciátor výpravy 

Prosincové číslo Života víry přináší také podrobnější reportáž z celé výpravy. Čtěte zde.