Bál jsem se sníst něco navíc (svědectví)
Rodiče mě odmalička vychovávali ve víře v Ježíše Krista, za což jsem vděčný. Během dětství jsem ale nikdy neprožil osobní setkání s Bohem, a tak byla moje víra vlažná, stejně jako moje skutky. Nepěstoval jsem s Bohem osobní vztah.
Audio pouze pro předplatitele
Někdy kolem mých sedmnácti v mém srdci vzrostl soucit s lidmi v částech světa, kde není dostatek jídla. Současně s tím se ve mně probudil odpor ke konzumnímu stylu života; připadalo mi, že si lidé neváží jídla, jedí hodně nebo spoustu jídla vyhazují. Řekl jsem si, že si nebudu dál žít „jako prase v žitě“, omezím se a budu skromný. Nejdřív to nebylo žádné drastické omezení, ale nějak se mi to zalíbilo a připadal jsem si lepší než ostatní. Lákalo mě se uskromnit víc – možná k životu potřebuju jídla ještě míň.
Nechtěl jsem hubnout, ale jak jsem pokračoval v omezování jídla, hubnout jsem začal. Po nějaké době, kdy už jsem si zvykl jíst méně a jen v určitých časových rozmezích (např. mezi obědem a večeří jsem nesměl nic sníst), se v mojí mysli začaly tvořit bariéry strachu z toho, že bych snědl něco navíc. Nedokážu přesně říct proč – nebál jsem se toho, že bych ztloustl, ani že bych udělal něco špatného vůči lidem trpícím hlady.
Byl to iracionální, neopodstatněný strach. ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
