Alexandr Štěpánovský: Cesta, kde nefungují zkratky

Evidentní připomínka mojí oblíbené věty, která se stala neodmyslitelnou součástí rodinných výprav. Ušlechtilý záměr nalézt lepší a zajímavější cestu, než kterou nabízely turistické značky, totiž zpravidla končil potvrzením známé „definice“ zkratky: Byla to sice horší, zato však delší cesta. Někdy mi dokonce manželka musela nekompromisně odebrat všech našich pět dětí se slovy, ať si mezi smrčky mizím klidně sám, ona se bude raději držet turistického značení.

„Máme tu mladé sestřičky a oči mi šmejdí sem a tam. Na čistotě záleží.“

Kdysi dávno jsme s manželkou, ještě sami bez dětí, úspěšně zabloudili ve Slovenském ráji. Uchváceni nádhernou přírodou, zabráni do rozhovoru, jsme ani nepostřehli, že jsme sešli ze značené cesty. Euforii z toho, že jsme v těchto opuštěných místech zahlédli skutečného jelena, rychle vystřídalo vědomí, že tu také žijí skuteční medvědi. Nezbývalo, tak jako mnohokrát v našem společném životě, než se zastavit a pokorně sklonit hlavy se ...