3 způsoby, jak dosáhnout radosti

Zároveň ale víme, že Bůh po nás nikdy nevyžaduje nesplnitelné věci – takže řešení musí existovat. Jaké ale jsou ty správné způsoby, jak se snažit získat Pavlem doporučovanou stálou radost?

První ANO: „… radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích,“ říká Ježíš. (Lukáš 10,20)

Jako jednoznačný důvod k radosti Ježíš vidí dar věčné spásy. Nalézáme zde tedy něco, na čem svou radost můžeme vědomě a trvale postavit. Neexistují okolnosti, které by nás o tuto radost mohly připravit – takto postavená radost je opravdu trvalá.

Druhé ANO: Pronásledování

Existuje ještě jedno místo v Bibli, kde Ježíš o radosti explicitně mluví, a dokonce zdůvodňuje, z čeho má vyplývat. V blahoslavenstvích říká: Radujte se a jásejte … když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně … neboť hojná je vaše odplata v nebesích. (Matouš 5,11–12)

Důvodem k legitimní radosti pro křesťany je zde utrpení skrze pronásledování pro víru – pro pronásledované je totiž v nebesích připravena natolik masivní „kompenzace“, že radost z ní by měla vysoce převážit nad negativními pocity, které pronásledování působí.

Sám Ježíš nám v tom je vzorem a my jej máme napodobovat. On totiž pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu (Židům 12,2). Ježíš ve své mysli musel zvažovat dvě možnosti – buď uhnout z Boží vůle, a vyhnout se tak utrpení, nebo podle Boží vůle jít na kříž. To, že první možností přímo pohrdl, mě povzbuzuje – Ježíš přece přesně věděl, „jak to v duchovním světě chodí“. A věděl tedy, že ona „budoucí radost“ je proti té radosti, kterou by způsobilo vyhnutí se kříži, neporovnatelně velká!

Takováto radost je nejen trvalá, ale navíc paradoxně narůstá paralelně s obtížností okolností, ve kterých se nacházíme.

Tato radost z utrpení může být o to větší, že není pro každého – když byli Petr a Jan nespravedlivě „zmláceni“ na veleradě, odcházeli a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno (Skutky 5,41). To bičování nebyla nešťastná shoda okolností ani se jejich osud na chvíli Bohu nevymkl z rukou – vždyť krátkou dobu předtím je Bůh nadpřirozeně zachránil z vězení a „snadno“ je jistě mohl uchránit i před bičováním. To je jen Bůh uznal za hodné, aby jim mohl být svěřen tento zvláště čestný a náročný úkol!

Když jsme pronásledováni pro víru, znamená to navíc, že nejsme lhostejní Ďáblu, a to je pro nás také povzbuzením a zdrojem radosti. Také tohle není pro každého: Sam Childers, americký kazatel a zakladatel sirotčince v Jižním Súdánu, na informaci, že válečný zločinec a masový vrah Joseph Kony (vůdce ugandské partyzánské skupiny LRA) na jeho hlavu vypsal velkou finanční odměnu, reagoval slovy: „Asi dělám něco dobře, ne?“

Třetí ANO: Boží výchova

Mohlo by se zdát, že tato radost z „přidělení elitních úkolů“ je dostupná pouze v situacích útlaku a pronásledování. Jsem ale přesvědčen, že podobné zdroje radosti jsou dostupné i nám, kteří nyní žijeme v klidu. Jakub totiž ve svém listu píše: Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných zkoušek. (Jakub 1,2)

Nejen tedy pronásledování pro Krista, ale i běžné životní problémy (každý z nich je vlastně pokušením či zkouškou) mohou být pro nás zdrojem radosti. Proč? Protože jsou známkou Boží výchovy (Židům 12,5–11). Kdybychom nebyli Božími dětmi, Bohu by na našem charakteru a růstu nezáleželo (Římanům 5,36) a nechal by nás nám samotným. Naše konce by pak byly čirou katastrofou. Člověka nemůže potkat nic horšího, než když od něho Bůh dá „ruce pryč“ a nechá ho záměrům jeho srdce.

Jeden bratr si mi jednou s určitou nadsázkou, ale i s kusem obavy posteskl: „Daří se mi poslední dobou na všech frontách velmi dobře – až si říkám, jestli nemám s Bohem nějaký problém.“ Paradoxně (a zcela v protikladu ke všemu, co slyšíme ve světě kolem sebe) důvodem k radosti tedy není „hladký“, bezproblémový život v pohodlí, ale nutnost čelit problémům. Anglické rčení „No pain – no gain“ (Bez bolesti/námahy není zisku) platí i v duchovním životě. Touha dělat těžké věci a zažívat uspokojení z překonávaných překážek je do nás vložena Bohem.

Opravdová čistá a trvalá radost je tedy možná a je Bohem vyžadovaná. Nelze jí dosáhnout pozitivním myšlením, buddhistickou meditací, uspokojováním byť legitimních tělesných potřeb, materiálním zajištěním a radostí nad zlem. Přichází ale skrze naději ve vzkříšení, pronásledování pro Krista a překonávání těžkostí. (Existují ještě další četné „biblické“ možnosti, jak dosáhnout čisté a trvalé radosti – ty ponechávám na biblickém hledání čtenářů.)

Autor je starší KS Ostrava a lékař.