Zranění, o kterém se nemluví. Jak napomoci uzdravení po sexuálním zneužití?
Bůh si může použít všechno. To je moje zkušenost ze života, který neměl zrovna snadný začátek. Asi ve čtyřech letech mě totiž začal sexuálně obtěžovat můj dědeček. Myslím, že by nikdo nečekal, že jejich soused z paneláku bude schopen věcí, které se děly za zavřenými dveřmi: natáčení dětské pornografie, prostituce. Chvíli trvalo, než si moje maminka něčeho všimla a od té doby mě k dědovi nepouštěla, dokonce zavolala policii. Kdo si pamatuje devadesátá léta, asi tuší, že vyšetřování nikam nevedlo. K dědovi už jsem na návštěvy nechodila. Škoda jen, že jsem nebyla jediná vnučka...
Audio pouze pro předplatitele
V době dospívání jsem si často říkala, že to byly jen takové zlé sny a že si to namlouvám. Můj mozek si ale postupně vybavoval vzpomínky, a to i léta po dědově smrti. Myslím, že nejtěžší na mém příběhu nebyl samotný proces, ale jeho konec. Na smrtelné posteli děda odevzdal svůj život Ježíši. A já jsem se musela měsíc vyrovnávat se skutečností, co Ježíšova oběť na kříži znamená a jak daleko sahá jeho láska. Že se takový člověk nakonec rozhodl ho následovat, zatímco já jsem tu zůstala se svým traumatem a dlouhou cestou k uzdravení před sebou.
Potřebují bezpečí, kde mohou o svém traumatu mluvit. Možná se tím bezpečným místem stanete vy.
Bůh mě postupně formoval pro službu ženám v oblasti sexuálního zneužívání. Dnes vím, že to, co jsem zažila, je bohužel realitou života mnoha žen, se kterými se v církvi setkávám. Když se řekne sexuální predátor, většina z nás si představí strach nahánějícího muže, který se v noci schovává v parku. Ve skutečnosti to však může ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
